Eden, v němž blaženě žijí první lidé do doby, než okusí zakázaných plodů, se podle Bible nachází mezi čtyřmi řekami. Mezi Eufratem, Tigridem a pravděpodobně jeho přítoky Zábem a Dijálou. To odpovídá území dnešního Iráku a západního Íránu.
Skutečně mohl dokonalý ráj ležet v místech, které v moderní době pustoší války a násilí? Někteří se domnívají, že Eden nepopisuje místo, ale stav mysli! Poprvé se o ráji hovoří zřejmě ve starosumerských textech, které patří mezi nejstarší literární památky.
Dle starosumerských legend v ráji společně žijí první lidé, zvířata i bohové v klidu a míru. Neznají nemoci, bídu, hlad ani násilí. „By to stav, v němž se člověk nalézal ještě na úrovni ostatních zvířat.
Teprve tady, v Edenu, se zrodila lidská inteligence,“ vysvětluje český spisovatel Vladimír Liška. Znamená tedy jablko poznání skutečnou inteligenci?
Bible umisťuje Eden na východ od Izraele. Přesněji mezi Eufrat a Tigris. Zde dávno předtím ležela i kolébka sumerské kultury, odkud starý mýtus zřejmě pochází. Dosud známá fakta ale tvrdí, že kolébka prvních předchůdců člověka se nachází ve střední Africe.
Mýlí se Bible ve svém popisu ráje, nebo se snad pod písečnými dunami na Arabském poloostrově ukrývají dosud neobjevené pozůstatky dávných kultur?
Sambatjon: Mohla být bájná řeka sopkou?
Když v roce 721 př. n. l. Asyřané dobývají izraelské království, jsou původní izraelské kmeny odvlečeny do jiných končin. Podle jedné verze se pak do své vlasti nemohou vrátit, neboť jim Bůh uzavře cestu bájnou řekou Sambatjon.
O řece najdeme zmínky ještě 9. století našeho letopočtu, ale později už se o jejím přesném umístění nic neví. Vyschla snad? Nebo bájný tok dostal jiné jméno?
„Po celý týden vody Sambatjonu vřely, ode dna se odpoutávaly obrovské balvany, vznášely se do vzduchu a potom za padaly na ty, kdo se snažili přebrodit,“ popisuje italský spisovatel Umberto Eco (*1932).
Jen jediný den v týdnu je řeka klidná a tím je sobota, den, kdy Židé nesmějí cestovat. Nikdo se proto ani nepokusí řeku překročit. Jiná verze líčí Sambatjon jako koryto, jímž se valí proud skal, kamení a hlíny, který přihlížejícím může znetvořit obličeje.
Vroucí vody, změť balvanů, řeka, která zohaví tvář tomu, kdo stojí na břehu a nekryje si ji. Tyto indicie vedou některé badatele k domněnce, že mohlo jít o proud lávy po sopečné erupci. Jenže dle popisu byl takový stav řeky trvalý.
Popisují legendy nějaký nebývale divoký tok? Podaří se řeku s magickými vlastnostmi najít? Hledání Sambatjonu trvá už od 13. století a zatím nebylo úspěšné.
