Téměř tisíc let odpočívá pod zemí jmění, které by ve své době představovalo mimořádný majetek. Když dělníci v roce 1937 objeví v Žatci nádobu plnou stříbrných mincí, šperků a dalších cenností, otevírá se před nimi příběh z počátku 11. století.

Archeologové postupně odhalují stopy, které vedou až k dramatickému zápasu o český knížecí trůn. Kdo poklad ukryl a proč se pro něj už nikdy nevrátil?

Píše se 27. duben 1937. Na dnešním Chmelařském náměstí v Žatci dělníci hloubí základy nového skladu a balírny chmele.

Pod podlahou zbořené stáje bývalé usedlosti Stará pošta, pouhých šedesát centimetrů pod zemí, narážejí na nádobu, která ukrývá neobyčejné bohatství. Uvnitř se nachází 494 předmětů o celkové hmotnosti přibližně 2,7 kilogramu.

Převládá stříbro, ale nechybějí ani dva zlaté prsteny. Mince, stříbrné hřivny, smotky drátu, náušnice a další ozdoby představují víc než pouhou zásobu drahého kovu.

Jsou svědectvím o době, kdy se v českých zemích střetávají politické zájmy a dálkovými cestami proudí zboží i peníze.

Mince prozrazují víc než jméno panovníka

Rozhodující stopu poskytují numismatikům samotné mince. Mezi ražbami českých knížat se objevují také mince římskoněmeckého krále a od roku 1012 i císaře Jindřicha II. (972/973-1024) a další zahraniční kusy.

Jejich složení umožňuje určit, že poklad končí v zemi přibližně kolem roku 1012 nebo po něm. Právě tehdy se odehrává další dramatická kapitola přemyslovských dějin.

Kníže Jaromír (975-1035), který se po letech vyhnanství vrací na český trůn s podporou Jindřicha II., přichází o vládu. Jeho bratr Oldřich (+1034) ho sesazuje a vyhání ze země.

Odborníci z Regionálního muzea K. A. Polánka v Žatci proto spojují osud pokladu s Jaromírovým mocenským okruhem. Jeho majitelem mohl být člověk z knížecí družiny, snad specializovaný řemeslník či šperkař, který měl přístup k cenným surovinám i významným lidem.

Jde však o odbornou hypotézu, nikoli o prokázanou totožnost konkrétního člověka.

Tajemství, které zůstává

Proč se majitel nevrátil? Představa, že ukrývá své jmění před blížícím se nebezpečím, působí téměř jako scéna z historického thrilleru. Archeologické poznatky však naznačují něco méně očekávaného:

mincovní poklady nemusejí být ukládány přímo během válek či převratů. Často vznikají v klidnějších obdobích a jejich majitelé je už později nedokážou vyzvednout.

V Žatci mohl převrat roku 1012 člověku spojenému s Jaromírem změnit život natolik, že se k ukrytému majetku nedostal. Mohl odejít do vyhnanství, zemřít nebo ztratit možnost vrátit se na původní místo. Žádná z těchto možností ale není definitivně doložena.

Poklad tak zůstává němým svědkem okamžiku, kdy se osobní osud protnul s velkými dějinami. Dnes si jej lze prohlédnout v kompletní podobě v Regionálním muzeu K. A. Polánka.

Stříbro se po více než devíti stoletích vrací na světlo, ale jméno člověka, který je naposledy drží v rukou, si dál nechává pro sebe.