Ještě dlouho po smrti jednoho z největších padouchů moderních dějin přicházejí z různých koutů světa zprávy o tom, že byl spatřen živ a zdráv. Zprávy přicházející z Bavorska jsou ovšem trochu jiné.
Tam se prý zjevuje přízrak říšského vůdce, který stále energicky rozdává rozkazy, nebo naopak truchlí nad vlastní porážkou!
Vojska spojenců neúprosně postupují Evropou a blíží k Berlínu, kde se ve svém bunkru skrývá muž, který celé toto válečné šílenství odstartoval. Konec války a s ním i pád Třetí říše se ovšem neodvratně blíží. Ruské tanky jsou slyšet jen pár metrů od bunkru.
Německý vůdce Adolf Hitler (1889–1945) tuší, co by následovalo, kdyby padl do zajetí nepřátel. Proto se 30. dubna 1945 odpoledne odebere do své pracovny, kde si přiloží k hlavě zbraň a stiskne spoušť.
Hitlerův skon a kapitulaci Německa o několik dnů později oslavují miliony lidé po celém světě. Jenže už o několik let později se nenáviděný vůdce vrací! Jak je to možné?
NA VĚKY ZDE
Hitler za svého života vlastní rekreační horskou usedlost Berghof v bavorském Obersalzbergu, která je už od roku 1928 Hitlerovým oficiálním letním sídlem. Vůdce tu v dobách svých největších mocenských úspěchů tráví většinu času.
Podle všeho si toto místo nesmírně zamiluje a některým pohlavárům dokonce o Berghofu tvrdí:
„Tohle je místo, kde mě Německo bude nacházet po tisíce let.” Tato slova nyní působí zřejmě ještě mrazivěji, než bylo záměrem, neboť Hitlera na onom místě lze skutečně najít ještě desítky let po jeho smrti a to navzdory tomu, že z jeho oblíbené usedlosti už zůstávají jen ruiny. Bylo jeho někdejší prohlášení jen zbožným přáním, nebo prorockou vizí?
STÁLE SE VRACÍ?
Pravdou je, že už koncem 40. let, jen pár let po vůdcově smrti, začnou přicházet z Berghofu zprávy o tom, že tu byl opět spatřen. Dochází k tomu opakovaně, a to i v současnosti.
„Pokud se pozorně zadíváte do stínu lipových stromů a rozbitých ruin Berghofu, můžete vidět jeho duchu, jak bezcílně bloumá troskami,“ říká místní historik Gerhardt Strauss.
Jindy přízrak sedí ve velkém křesle, vlasy má už šedivé, tělo rezignovaně schoulené a ve tváři se mu zračí smutek, porážka, zoufalství a deprese. Jsou ale i okamžiky, kdy se vůdce objeví opět v plné síle.
Za takových okolností cílevědomě prochází ruinami pevnosti, jako by byla stále vcelku. Zběsile přitom mává rukama a hlasitě vykřikuje, jako by stále rozdával rozkazy svým věrným mužům.
Byla Hitlerova někdejší slova o Berghofu slibem, či snad prognózou, která se po jeho smrti naplnila?