V Peru odedávna byla známa legenda o řece, která je schopna svoji horkou vodou vše živé usmrtit. Domorodí obyvatelé Amazonského pralesa ji nazývali jako Shanay-timpishka, což v jejich jazyce znamenalo „vařící se horkem Slunce“.
Vědci takovým zkazkám samozřejmě nevěřili, i když také Španělští dobyvatelé si o vařící řece vyprávěli. Ale jak známi, řada legend má své reálné jádro.
A zde začíná příběh malého chlapce jménem Andrés Ruzo. Ve své rodině slyšel vyprávět o různých záhadách pralesa a také o tajemné vařící řece, především od své matky, která ji údajně spatřila na vlastní oči.
Když studoval obor geofyziky, nedalo mu vyprávění o řece pokoje a tak se ji vydal hledat do pralesa v rámci své disertační práce. Cesta k ní však nebyla jednoduchá.
Od peruánského města Pucallpa musel cestovat po místních zapadlých stezkách k řece Pachitea a odtud pokračovat lodí. Prozřetelně si za doprovod zvolil mladý Ruzo místního šamana, který o řece věděl a považoval ji za posvátné místo duchovních sil. Když se k ní dostal, zažil děsivé scény.
https://www.youtube.com/watch?v=yRNwHoc7bq0
Ptáci či drobní živočichové, jako hadi apod., kteří se dostali do vody, čekala strašná smrt.
Nejdříve jim zbělely oči, začalo se jim vařit maso a poté vnitřnosti. A tak se svět o existenci Shanay-timpishka dozvěděl právě od mladého vědce, který legendu obrátil ve skutečnost. Provedl zde řadu zásadních pozorování.
Jde asi o šestikilometrový vařící úsek řeky, s průměrnou měřenou teplotou 86°C, i když místy vřela. Její šířka je kolem 25 metrů a hloubka dosahuje 6 metrů.
Samozřejmě její okolí tvoří prales se svými nástrahami jak neschůdností terénu, tak živočichy v podobě hadů, bodavého hmyzu apod. Tedy žádná idylka pro rekreaci, zvláště když kolem řeky je neustálá pára a dusno pralesa. Navíc každý chybný krok může znamenat i smrt.