Zlín se původně jmenoval úplně jinak a to podle místního nářečí jako „Zlaté japko“, nebo-li Zlaté jablko. Jak tedy toto dnes moderní průmyslové město k té změně a podivném názvu dospělo?
Jedno podání mluví o tom, že se váže ke zdejším zlým lidem, jiné naopak o zlém cizím člověku vůči domácím.
Jak to tedy bylo? V dávných válečných dobách tudy táhlo vojsko, snad Tataři či bůhví kdo. Na čas se usadili ve městě a zle trápili jeho obyvatelstvo. Jednou si na vojáky lidé počíhali a při průchodu branou je polili vařící vodou.
Ti si pak stěžovali na místní „zlé lidi“. Jiná verze téhož příběhu vypráví o tom, jak důstojníka, ubytovaného v domě hodináře zabyl majitel a tělo hodil do studny. Byl jím jakýsi následník trůnu a v jeho zemi se uvádělo opět jako město zlých lidí.
Druhé podání vychází rovněž z okupace města žoldáky. Jejich velitel byl ubytován ve městě i se svým malým synkem. Když byl jednou důstojník pryč, rozhněvaní měšťané zabili jeho synka.
Velitel nechal spálit měšťanům všechny privilegia a přísahal, že až se později vrátí z tažení, tak město zničí. Měšťané ze strachu z odplaty „jednoho zlého muže“ raději přejmenovali město ze Zlatého japka na Zlín. Prý aby ho nikdy nenašel.
Ale něco může být i na třetím podání, že město a jeho okolí leží na slínu, tedy hlíně vhodné pro výrobu hliněného nádobí a cihel a odtud není daleko ke Zlínu.
Ale nad starým středem města, zničeného kdysi dávno požárem, existuje prý celá řada podzemních chodem a s nimi i jejich tajemství. Nad městem měl svůj hrad rytíř jménem Miloš.
Byl to hrad Hradišťko se dvěma věžemi, mocnými hradbami, padacím mostem, hladomornou a tajnou chodbou. Za ženu si chtěl vzít mladou a krásnou dívku z podhradí. Ta jej však vytrvale odmítala, což ho popudilo tak, že jí ve vzteku usekl mečem hlavu.
Trest ho za to neminul a propadl se prý i s hradem do podzemí. Někteří starousedlíci jej občas viděli, jak na ohnivém voze bez koní se žene ulicemi s hlavou v podpaží. Kdo se ocitl poblíž, tak byl prý vozem sražen na zem.
Jednou se domluvili tři mladíci, že se s ním po městě povozí. Naskočit však stačil pouze jeden, ale zle dopadl. Druhý den jej nalezli zmateného a s popálenýma rukama. Již se z toho nikdy neuzdravil a do roka zemřel.
S tím přejmenováním města to nebylo naposled ani v novodobých dějinách, ale Zlín snad již zůstane, neboť vůbec není městem zlých lidí, ale jak známe Moravany, je tomu naopak.
