Každý z nás si nejspíše vzpomene na nějaké podivné setkání, kterého se zúčastnil. Jsou však lidé, jejichž historky jsou nejen podivné, ale také záhadné a děsivé. Jednu takovou může vyprávět Brian Porter.
Pochází z doby, kdy spravoval turistické značky a cedule v jedné z amerických přírodních rezervací.
K setkání, na které Porter nejspíš nikdy nezapomene, došlo ve chvíli, kdy zrovna stál na žebříku na osamělé lesní cestě, kde natíral turistické značení.
V té chvíli přišel k žebříku muž, na kterého Porter nejdříve neviděl, a zeptal se ho na směr k nejbližšímu tábořišti, které bylo ještě asi pět kilometrů cesty odtud. „Hned jak promluvil proběhlo mnou podivné mrazení. Nechápal jsem, proč se stalo.
Aniž bych se na neznámého podíval, popsal jsem mu pak, kudy se má vydat,“ popsal muž.
„Došlo mi, že ve vzduchu visí podivný zápach. Objevil se těsně předtím, než se ten muž objevil. Dělalo se mi z něj špatně. Stál jsem nahoře a doufal, že ten člověk rychle zmizí, ale neslyšel jsem žádné kroky.
Měl jsem dojem, že jen stojí za mými zády a kouká na mě. Tak jsem se zeptal, jestli potřebuje ještě něco. Odpovědi jsem se ale nedočkal,“ uvedl Porter.
PODIVNÉ SETKÁNÍ
„Byl jsem si ale jistý, že za mnou pořád stojí. Otočil jsem se tak, abych z žebříku nespadl, a málem jsem omdlel. Muž, který stál pode mnou, neměl vůbec žádný obličej. Trvalo to jen vteřinu, ale jsem si stoprocentně jistý, že se mi to nezdálo.
Ten člověk měl místo obličeje jen kůži. Zalapal jsem po dechu a přišla náhlá změna. Najednou dole stál normální muž,“ vypráví Porter neuvěřitelný příběh. „Musel jsem vypadat vyděšeně, což jsem taky byl, protože se mě ten muž zeptal, jestli mi něco není.
A poté mě požádal, jestli bych ho do tábořiště nedoprovodil. To bylo opravdu divné. Nedává smysl, aby se dostal tam kde byl, a přitom vůbec nevěděl, kam se vydat. Omluvil jsem se, že mu víc pomoct nemůžu, on ale dál naléhal a prosil o pomoc.“
„Vůbec jsem nechápal co se děje. Pořád jsem se nevzpamatoval z toho, že ten muž na chvíli neměl žádný obličej, navíc jsem teď měl dojem, že jde o nějaké divné přepadaní,“ popsal Porter. „Nabídl jsem se, že zavolám správce parku, a ti mu možná pomůžou.
On ale prudce odmítl a náhle se dal na odchod. Neodešel ale žádnou cestou, zmizel mezi stromy směrem, kterým neleží vůbec nic. Nasedl jsem do auta a rychle vypadl, když jsem odjížděl, ještě pořád jsem se klepal.
Než jsem odjel, podíval jsem se do zpětného zrcátka. Ten muž stál na kraji stromů a byl otočený směrem ke mě. Tentokrát jsem to ale viděl jasně a na několik vteřin: opravdu neměl žádný obličej.“