V roce 66 našeho letopočtu se oddíl židovských bojovníků – zélótů zmocnil Massady a přeměnil ji na dobře opevněnou základnu. Na likvidaci tohoto izolovaného místa odporu vyslali Římané X. legii pod velením Flavia Silvy.

V roce 74 našeho letopočtu Římané Massadu dobyli. Ještě před tím však spáchalo 960 židovských obránců – mužů, žen i dětí hromadnou sebevraždu. Tolik oficiální verze příběhu, jehož mýtická síla prostupuje i nyní izraelskou společností.

Archeologie versus nacionalismus

Objevují se však i hlasy, které archeologické průzkumy pevnosti Massada v 60. letech 20. století potvrzující tuto oficiální verzi, obviňují z politické agendy.

Výzkumy Massady mohly být ovlivněny zájmem vytvoření nacionalistického příběhu důležitého pro Stát Izrael.

Sebevražda nebo vražda?

Příběh o Massadě a hromadné sebevraždě zélótů se opírá o zmíněné detailní archeologické výzkumy na Massadě a o popis celé události v díle historika Josepha Flavia. Oba tyto zdroje jsou však nyní podrobovány kritice.

Objevují se teorie, že obránci Massady nespáchali sebevraždu, ale byli po dobytí pevnosti pobiti Římany. Josephus Flavius měl pak vytvořit přikrášlenou verzi příběhu bez finální hromadné vraždy. Tím by postavil X. římskou legii do lepšího světla.

Je to citlivé téma, protože Izrael Massadu potřebuje. Pro hrdinský mýtus a poselství, které přináší.