V oblasti Isán v Thajsku se v říjnu na břehu řeky Mekong mačkají desetitisíce lidí. Přijeli sem na každoroční festival Phayanak a teď čekají, až se objeví hlavní hvězdy večera. Nečekají dlouho – z řeky vyletí ohnivá koule a zhasne. A pak další. A další. Celkem jich je přes 300.
Fenomén se opakuje každý rok v květnu a říjnu, kdy během několika dní přímo z řeky vylétají k nebi jako světlice stovky ohnivých koulí. Jsou žluté, namodralé, červené a někdy i bílé. Dosahují výšky několika stovek metrů a pak najednou zhasnou a zmizí.
Podvrh obřích rozměrů?
Ohnivé koule Naga, jak se jim říká, přitom nevydávají žádný zvuk a nezůstává po nich žádný kouř a vědci dodnes nepřišli na to, co jev způsobuje. Zato místní mají jasno. V řece totiž prý žije obří had, přezdívaný Naga a je to právě on, kdo plive ohnivé koule.
Jiní zase sází na to, že jde o podvrh, protože na druhé straně řeky někdo určitě vystřeluje stopovku (unikátní projektil s troškou pyrotechnické směsi, který za letu vydává jasné světlo).
To je ale dost nepravděpodobné vzhledem k tomu, že se záhadné hořící koule objevují v úseku řeky, dlouhém přes 200 kilometrů – a vzhledem k tomu, že za jedinou noc je vidět i 300 světel, byl by to vpravdě drahý podvrh.
Vědci stále tápou
Další teorie, která se zoufale snaží přijít s logickým vysvětlením nevysvětlitelného jevu, sází na ložiska metanu, který vzniká rozkladem organismů a při střetu s kyslíkem je silně hořlavý.
Slabinou této teze je skutečnost, že se hořící koule objevují jen po několik dní v květnu a říjnu.
„Z toho, co můžeme pozorovat, je ve skutečnosti mnohem pravděpodobnější, že ten říční drak plive k nebi hořící koule dračího hlenu než to, že hořící koule vznikají hořením bublin přírodního plynu,“ míní i americký skeptik Brian Dunning.