Posedlost amerických tajných služeb zdokonalováním špionážních metod se občas dostává do slepých a mnohdy velmi bizarních uliček. Jednou z nich jsou pokusy s využitím zvířat jako odposlouchávacích nástrojů.
Co když není třeba výcviku speciálních agentů, kteří by infiltrovali nepřátelské skupiny a získali potřebné informace? Co když není nutné riskovat odhalení a tím pádem i selhání celé mise? Existuje způsob, jak bezpečně a nepozorovaně dostat odposlouchávací zařízení na zapovězená a dobře střežená území, jako jsou například ambasády cizích zemí?
Možná právě tyto otázky se honily hlavou pracovníkovi CIA, který přišel s myšlenkou na využití těch nejnevinnějších subjektů jako agentů bojujících za bezpečnost vlasti. Za tímto účelem je v 60. letech minulého století spuštěn projekt Akustická kočka, jehož cílem je proměnit obyčejnou kočku v nenápadné odposlouchávající zařízení, které je možné vypustit, kdekoliv to bude třeba.
Nákladný experiment však končí katastrofálním neúspěchem!
KOČKA JAKO UCHO
Projekt spouští představenstvo CIA pro vědu a technologie, které do výzkumu akustických koček investovalo celkem 20 milionů dolarů, což by v přepočtu na dnešní měnu s ohledem na inflaci činilo něco přes 3,5 miliardy korun!
O různých tajných projektech CIA je dnes známo, že jejich vědecký význam či možné další využití se blíží nule. Tehdy se však agentura nezastaví ani před pokusy na lidech, experiment s kočkou tedy není ani zdaleka ten nejbláznivější.
Účel projektu je jasný. Studená válka je v plném proudu a Američané by rádi věděli, co se odehrává za zdmi ruské ambasády. Rozhodnou se proto vytvořit dokonale nenápadného špiona, který bude doslova uchem uvnitř ambasády.
Během hodinové operace chirurg veterinář implantuje do ušního kanálku kočky mikrofon a na spodní část lebky umístí malý rádiový vysílač. Tenký drát ukrytý v jejím kožichu pak plní funkci antény. Díky tomuto zařízení by CIA měla být schopná nepozorovaně odposlouchávat okolí kočky.
Může tento šílený nápad v praxi vůbec obstát?
PROJEKT PLNÝ ÚSKALÍ
Záhy po operaci vědci CIA narážejí na první problém, chování kočky je poměrně nevyzpytatelné a zvíře se snadno nechává rozptýlit a jen zřídka vydrží na jednom místě tak dlouho, aby měla získaná data nějaký význam.
Následuje proto druhá operace, v níž lékaři u kočky eliminují pocit hladu. Poté je kočka vypuštěna na první misi, během níž má odposlouchávat dva muže v parku na území sovětského areálu ve Washingtonu.
Mise ovšem končí ještě dřív, než mohla vůbec začít. Akustickou kočku totiž téměř okamžitě po vypuštění srazí vůz taxislužby a zvíře umírá. Tak to alespoň vypráví rozšířené příběhy o bizarním americkém experimentu.
Pravda je prý poněkud odlišná. Jak to tedy s akustickou kočkou skončilo?
KONEC KOČIČÍHO ŠPIONA
Informace o projektu se dostávají na světlo v roce 2001, kdy musejí být mnohé utajované dokumenty zpřístupněny veřejnosti. Z nich vyplývá, že projekt byl ukončen v roce 1967 a podle závěrečné zprávy byla hlavním důvodem jeho nepraktičnost.
Kočky totiž nebylo možné trénovat, aby se chovaly tak, jak se od nich očekává. „Faktory prostředí a bezpečnosti při používání této techniky ve skutečné cizí situaci nás nutí k závěru, že pro naše (zpravodajské) účely to není praktické,“ stojí ve zprávě. A co se týká osudu neúspěšné akustické kočky, verze příběhu, v níž byla zabita autem, se prý nezakládá na pravdě. Bývalý ředitel oddělení technických operací CIA Robert Wallace v roce 2013 uvedl, že „zařízení bylo z kočky vyoperováno a kočka byla podruhé zašita a poté žila dlouhý a šťastný život.
“ Je jeho verze pravdivá, nebo se jen snažil uklidnit veřejnost rozezlenou nad pokusy CIA na zvířatech?
