Jisté je, že objev elixíru mládí by změnil svět. Ovšem, ani nechtěná odchylka, oproti původně zamýšlenému produktu, nemusí být úplně nezajímavá. Stalo se to prý v nějaké alchymistické laboratoři v Číně v devátém století. Pravda, elixír mládí to zrovna nebyl. Svět to ale určitě změnilo!
Tradičně je citováno, že objev černého střelného prachu mají „na svědomí“ čínští alchymisté hledající elixír života. Dlouho před finálním hokus pokusem, na jehož konci byl střelný prach, se v dálněvýchodní alchymii experimentovalo s ledkem a sírou. Tyto látky se užívaly i v rámci léčebné terapie.
Pokus, omyl, úspěch?
První popis střelného prachu nám zanechal jeden taoistický text z doby vlády dynastie Tang. Líčil neúspěšný experiment s ledkem a sírou. Skončilo to zraněními, popáleninami a velkým požárem.
On ten pokus byl ve své podstatě neúspěšný pouze a jen pro nešťastné mírumilovné alchymisty.
Každý generál by zajásal nad ničivou silou, která se skrývala ve zdánlivě fádní sloučenině. Záhadou však zůstává, jak se jmenoval alchymista, který ve správném poměru sloučeninu namíchal.
Z alchymie do armády
Černý střelný prach se stal první a nejstarší výbušninou na světě. Postupně si hledal cestu do vojenství. Velmi zdatní byli v této oblasti inovátoři v islámském světě.
Zatímco v Číně si stále střelný prach nacházel využití zejména při pořádání ohňostrojů, v Evropě i jinde se s ním vyhrávaly bitvy a války.
Možná by bylo lepší, pokud by se dávný alchymista v Číně spletl tak trochu jinak… Hledal by střelný prach a objevil by elixír života, co říkáte?!
