Může být ještě nějaká horší epidemie, než byl mor ve středověku? Fakta dokazují, že ano. Když v roce 1485 vyhrál anglický král Jindřich VII. bitvu a vojsko se vracelo do Londýna, vypukla zcela neznámá smrtelná nemoc, která zprvu postihla vojáky a později i civilní obyvatelstvo. Během několika měsíců na ni zemřeli tisíce lidí.

Příznaky byly vždy stejné – silné bolesti hlavy, střídání zimnice s horečkou, pocit žízně, totální vyčerpání a především extrémní pocení. Proto se jí začalo říkat „sudor anglicus“, neboli česky „anglický pot“. Postup choroby byl na rozdíl od jiných, například moru, velice rychlý a od zjištění příznaků lidé umírali v průběhu jednoho dne.

Samozřejmě proti ni neexistoval žádný lék. Také bylo neobvyklé, že se zničehonic objevila a stejně tak za poměrně krátký čas náhle zmizela. Ale ne úplně, po několika letech se vždy během letního období vracela a zasáhla i některá okrajová území ve Francii a také Německu. Anglický pot se v Evropě objevil naposledy v roce 1551 a potom již zmizel, doufejme, že natrvalo.

Záhadou také bylo, že opět na rozdíl od moru, který kosil především chudinu, postihoval anglický pot především šlechtou, bohatší třídu a studenty. Tak například slavná univerzita z Oxfordu musela být kvůli nemoci úplně uzavřena, neboť v krátkém čase zemřela většina studentů a profesorů a ostatní se rozprchli. Takže příčinou epidemie nemohly být jednoznačně velice nízké hygienické podmínky a výživa, jako tomu bylo v případě moru. A zajímavostí bylo, že se choroba jako zázrakem vyhýbala nemluvňatům a malým dětem. Podle dochovaných kronik byla nemoc popisována jako nějaký neobvyklý druh moru. Kdo chorobu přežil po dobu 24 hodin, tak již zůstal naživu.

To se podařilo jen některým jedincům, že takto nemoc překonali. Byl mezi nimi například králův kancléř Thomas Wolsey a také budoucí manželka Jindřicha VIII. Anna Boleynová.

I pro současné vědce je anglický pot stále záhadou. Odlišuje se svými příznaky od známých nemocí, jako je spála, malárie, tyfus či meningitida.

Přestože se snaží objasnit příčiny záhadné nemoci, jde zatím jen o pouhé domněnky. Mohlo by jít například o dosud neznámý druh hantaviru, nebo spóry antraxu, přítomné v surové vlně a v mase jatečních zvířat. Otrava anthraxem se totiž také projevuje třesavkou a vysokou horečkou i s možností smrti. Tím by se dala vysvětlit nízká míra úmrtí u chudiny, která na masité jídlo neměla prostředky.

Ale je tu pořád dost otazníků, zvláště když tehdejší zprávy o nemoci nejsou zdaleka úplné. Záhadou je mimo jiné taky neobvykle rychlý nástup nemoci a stejně rychlé vymizení, ale stejně jako různé periody nových a rychlých výskytů.

Od prvního úderu v roce 1485 se vždy na krátko, ale v plné síle objevil v roce 1508, potom 1517 a naposledy 1551. Podle Guinessovi knihy rekordů z roku 1955 jde zatím zřejmě o nejrychlejší a nejnebezpečnější smrtelnou chorobu všech dob.

Nezbývá jen doufat, že se znovu tento anglický pot neobjeví, neboť na něco takového lidstvo není připraveno a vedlo by to ke katastrofickým následkům.