Věstonická Venuše je datovaná do dob 29 000 až 25 000 let př. n. l. O dalších pět tisíc let blíže naší době pokrývají ještě obrovské kontinentální ledovce téměř polovinu Severní Ameriky, Evropy i části Asie. Schovají v sobě neuvěřitelné množství vody. Takové, že hladina světového oceánu poklesne o 120 metrů!
Masa ledu se s probíhající dobou ledovou posunuje k jihu. V Evropě kvůli tomu začíná vymírat megafauna. A pak přijde postupné oteplení, led taje a hladina oceánu pozvolně stoupá. Tající led se žene i do míst dnešního Černého moře.
To se odvodňuje přes Marmarské do Středozemního moře. Vody je tolik, že jde o ohromné sladkovodní jezero!
Za vším hledej ledovec
Jeho hladina se ale nalézá zhruba o 150 metrů níže. Váha ledovce si pohraje se zemským povrchem a voda začne odtékat územím dnešního Polska a Německa až do Severního moře.
Nastává suché období, kdy se pomaličku vysychající okolí sladkého Černého moře stane úrodným pásem, kolem něhož začínají růst primitivní osady.
A právě ty se podle teorie publikované roku 1997 americkými geology Walterem Pitmanem a Williamem Ryanem z Kolumbijské univerzity stanou nechtěnými svědky a oběťmi události, kterou zřejmě přetřásáme v mýtech dodnes…

Ráj na zemi
Dávní zemědělci tu mají ráj na zemi. Ale jen na čas. Co by kamenem dohodil a zbytek došel, totiž nenápadně stoupá slaná mořská hladina. Zhruba kolem roku 5600 př. n. l. se totiž voda Středozemního moře přehoupne přes Bospor.
Pevninská šíje v oblasti Bosporu se prolomí a moře se začne přelívat do sladkovodního jezera! Podle výzkumu trvá srovnání hladin na 40 let. Začátek musí být krušný: Stále silnější proud přitékající vody bere vše, co je v cestě, hlínu, stavení i vše živé.
Vždyť hladina Černého moře stoupá rychlostí 15 cm za den! Živoucí jezero se mění v mrtvou zónu – ve slané vodě místní ekosystém nepřežije. A lidé? Kdo může, utíká do Evropy i Asie. Sebou si nesou hrůzný příběh o zkáze vodním živlem…

Tady se muselo žít…
„Chtěli jsme najít nějaký důkaz lidského osídlení,“ shrne profesor oceánografie na univerzitě na Rhode Islandu Robert Duane Ballard (*1942) podmořský průzkum, který chce prokázat existenci osad z dob před zkázonosnou povodní.
Do akce jde sonar i speciální podmořští roboti. Pokud vám Ballardovo jméno něco říká, tak ano, je to „ten chlapík“ co našel roku 1985 Titanic, o čtyři roky později bitevník Bismarck a v roce 1998 letadlovou loď Yorktown. Co najde teď?
Prokazatelně nástroje, střepy a konečně i torza obydlí – ze dřeva a hrubé malty zhruba v hloubce 150 metrů. O potopě krom toho svědčí i dříve nalezená vrstva uhynulých měkkýšů z dob sladkovodní éry pohřbených ve vrstvách dna Černého moře.
Výzkumy také vykreslí hluboké rýhy v podobě kaňonů po původních sladkovodních tocích, dnes již dávno zatopených.
