První, kdo se pokusil o lokalizaci Atlatidy, byl historik Plinius Starší (asi 23 n. l-79 n. l.), jenž kolem roku 50 n. l. nalézá souvislosti bájné říše s obchodní metropolí Gades (dnešní Cádiz) na jihu Španělska.

Roku 1475 Paolo dal Pozzo Toscanelli (1397-1482), italský topograf, navrhuje podle Platonových údajů mapu světa, v níž mělo být zaznamenáno několik velkých atlantských ostrovů.

Mapu mimo jiné použil i italský mořeplavec Kryštof Kolumbus (1451-1506) při své plavbě. Italský lékař, filozof a astronom Girolamo Feascatoro (1478-1553) roku 1530 označil objevenou Ameriku za hlavní území mýtické Atlantidy.

Olaus Rudbeck (1630-1702), rektor univerzity ve švédské Uppsale, pokládal Góty za potomky atlantské rasy.

Až na Sibiř?

Francouzský politik a astronom Jean Sylvain Bailly (1736-1793) označil Sibiř za „kolébku kultury“ a její obyvatele za dědice tradic Atlantidy.

Kanárské ostrovy jsou podle Napoleonova důstojníka, jímž byl Jean Baptiste Bory de Saint-Vincent (1778-1846), pozůstatky zaniklého kontinentu.

Dobrodruh, fotograf a amatérský archeolog Augustus Le Plongeon (1826-1908) se kolem roku 1870 pustil v Mexiku do vykopávek, protože si byl jistý svojí teorií, že Mayové z Chichén Itzá jsou potomky Atlanťanů.

Německý badatel Jürgen Spanuth (1907-1998) se domníval v umístění Atlantidy na německém souostroví Helgoland, kde se potápěl a prováděl zde průzkum. V dalších letech byla Atlantida několika spisovateli umístěna do oblasti Karibiku (Bermudy, Bahamy).

Ledový národ

Roku 1991 se finský historik Igor Boch rozhodl analyzovat staré ságy, podle nichž byli Atlanťané ledovým národem, jenž na konci doby ledové sestoupil z tajících ledovců poblíž Helsinek.

Svoji teorii podložil i etymologickou analýzou, kdy slovo Atlantis je stejné jako Atlandis, a tento výraz je zkrácené označení All land is ice. Oproti tomu kolem roku 1992 vyslovil švýcarský archeolog Eberhard Zangger (1958) teorii, že Atlantida rovná se Trója. Podle tohoto přesvědčení měl Platon zkreslenou vzpomínku na trojskou válku.