Ve své době je největším parníkem světa. Jeho luxusní interiéry učarují smetánce. „Loď snů“ jde ale ke dnu po srážce s ledovcem. Některá svědectví naznačují, že nemuselo jít o nehodu. Mohla Titanic potopit zákeřná sabotáž? V temnotě se ozývá šplouchání vesel záchranných člunů z Titaniku. Je přibližně 1 hodina a 40 minut po půlnoci, když jedna ze zachráněných cestujících, Anne Whiteová, spatří u z

„Vím, že je to absurdní. Ale byl to Jip, o tom není pochyb!“ líčí v 80. letech 20. století Margaret Coolidgeová z Pennsylvánie, jak ji přivítal její kokršpaněl, když se vrátila z dlouhé cesty. Má to jeden háček. Půl roku předtím nechala nemocného psa Jipa utratit. Přitom teď cítila jeho srst a slyšela jeho štěkot. Když vědci ve 20. století otevírají staroegyptské hrobky, překvapí je malé mumie

144 000 vyvolených. Jen tolik věrných Kristu přežije očekávaný konec světa podle Svědků Jehovových. Kdy má konec světa nastat? Je jisté, že brzy. Za svou historii jich společenství totiž vypočítá hned několik! „Je to tyran a neumí se chovat k ženám,“ popisuje bývalá manželka Marie zakladatele a prvního muže Svědků Jehovových. Ačkoliv od něj jeho žena uteče, víra v blížící se druhý příchod Ježíše

Jsou unavení, zpocení a špinaví. Na nic z toho teď nehledí. Snaží se za každou cenu pokračovat ve svém poslání. Jeho splnění jim přinese slávu, uznání a v neposlední řadě peníze. „No tak, chlapi, makáme dál!“ povzbuzují se navzájem. Sovětští geologové se nachází v hloubce, o které se zbytku světa jen zdá. Ani tak tu ale nejsou sami. Studená válka mezi USA a Sovětským svazem zasahuje do nejrůznějš

Starý muž se probouzí zbrocený potem uprostřed horké noci. Ani tentokrát mu nebylo dopřáno si odpočinout. Jeho dávno mrtvá společnice se opět ozvala a vyslovila další a další přání. Jižně od mexické metropole se kdysi rozkládalo rozlehlé jezero Xochimilco. Už španělští dobyvatelé začali v 16. století s jeho vysoušením a dnes z něj zůstalo pouze bludiště kanálů s množstvím umělých ostrovů zvaných

Úcta k zemřelým se projevuje v každém koutě světa i naší republiky trochu jinak. Šumavští si osvojili velmi svérázný zvyk – stavění umrlčích prken, ze kterých se stalo podivné memento smrti a prostředek, jakým mrtvé uctívat a často i s nimi promlouvat. Mohla v sobě lože nebožtíků soustřeďovat negativní energii zemřelých a prostupovat i do světa živých? Drsnou šumavskou krajinou se nese kvílející