Stačí si představit les za soumraku. Mezi stromy se mihne světélko, tráva se zavlní, a člověka napadne, že tam přece nemůže být úplně prázdno. Právě z podobných představ vyrůstá jeden z nejpodivuhodnějších světů evropského folkloru. Víly přitom zpočátku nejsou drobné dívky s motýlími křídly. Umějí být krásné, nebezpečné, mstivé a někdy si berou lidské milence. Když dnes řekneme „víla“, většina

Provaz se napne, dav přihlíží a kat odchází s přesvědčením, že je konec. Jenže někdy se tělo odsouzence odmítá podřídit očekávání. Historické záznamy popisují lidi, kteří přežívají oběšení a ještě vykazují známky života. Někteří dostávají milost, jiní umírají později. Kolem několika případů zůstává podivné ticho, jakoby se člověk po návratu ze šibenice jednoduše vypařil z dějin. Jedním z nejpod

Vypadá jako pohádkový skotský hrad, ale po staletí kolem něj krouží příběh, který má mnohem temnější nádech. V Glamis má existovat tajná místnost a v ní člověk, kterého rodina ukrývá před světem. Podle jedné verze jde o znetvořeného dědice, podle jiné o vězně zavřeného v dávných časech. Nikdo ho nemá spatřit. Jenže když se od legendy odhrnou vrstvy viktoriánských pověstí, objevuje se překvapivá ot

Pod kamennými podlahami pražských kostelů se ukrývá příběh dynastie, která stojí u zrodu českého státu. Hroby Přemyslovců přitom nejsou jen tichými místy posledního odpočinku. Některé se otevírají po staletích, jiné se ztrácejí a další vydávají ostatky, jejichž totožnost není tak jistá, jak by se mohlo zdát. Když archeologové a antropologové nahlížejí do dávných hrobů, odhalují překvapivý svět

V lese se někdy člověk neztratí dramaticky. Žádný výkřik, žádný svědek, žádná poslední zpráva. Jen cesta, která dál pokračuje, a člověk, který po ní už nikdy nepřijde. České hory a lesy ukrývají několik skutečných případů, kdy po pohřešovaných zůstávají jen poslední stopy a otázky. Některé mají pravděpodobné vysvětlení, jiné dodnes vzdorují jakékoli jistotě. Jedním z nejpodivnějších českých pří

V temné jeskyni v Moravském krasu se před zhruba 2500 lety odehrává něco, čemu archeologové dodnes nedokážou dát jediný jasný název. Nacházejí se tu lidské i zvířecí ostatky, luxusní šperky, části vozů, keramika, stopy potravin i kovodělné výroby. K  jaké události tu došlo? Legendární obraz krvavého pohřbu, který po objevu v 19. století vytvořil Jindřich Wankel (1821-1897), se ale postupně rozp

Ve Velkých Losinách není třeba hledat duchy ani vymýšlet strašidelné historky. Skutečnost je mnohem děsivější. Na konci 17. století se zde rozbíhá jeden z nejtemnějších procesů v českých zemích. Stačí podezření, udání nebo cizí výpověď a člověk se může ocitnout před soudem. Přiznání se vynucuje, obvinění se řetězí a hranice čekají na další oběti. Některé detaily této historie dodnes zůstávají zaha

Představa, že člověk vstoupí do místnosti, kde jeho blízcí oplakávají jeho smrt, zní jako scéna z hororu. Několikrát se však něco velmi podobného skutečně stalo. Někdy jde o tragickou záměnu identity, jindy o chybu při určování smrti a v jednom mimořádném případě dokonce o dlouholetý zápas s úředním systémem. Tyto příběhy mají společné jediné: „mrtví“ muži se najednou znovu objevují mezi živým

Na první pohled je to jen zvláštní kámen v poli. Když se ale člověk zastaví u Drahomyšle mezi Louny a Žatcem, začne mít pocit, že se před ním skutečně rýsuje postava v kápi. Stojí tu více než dva metry vysoký, přes dvě tuny vážící menhir, kterému lidé po staletí říkají Zakletý mnich. S jeho vznikem se pojí příběh lásky, kletby, čarodějnictví a hranice. Co je na něm pravdy? Pověst vypráví o mlad

Noc, mlha nad Dyjí a mezi rozpadajícími se zdmi se objeví žena v bílých šatech. Pláče a vedle ní sedí černý pes. Tak vypráví jedna z nejpůsobivějších pověstí o Cornštejně. Za příběhem nešťastné ženy se přitom skrývá skutečná a mimořádně tvrdá historie. Hrad více než deset měsíců odolává vojsku krále Jiřího z Poděbrad a nakonec nepadá pod děly, ale hladem. A právě v tomto okamžiku se rodí legenda,