Zatímco se svět pomalu blíží k druhé světové válce, archeologická naleziště po celém světě chrlí jeden úžasný nález za druhým. V roce 1936 probíhají vykopávky i ve staré vesnici Khujut Rabu poblíž Bagdádu. Právě tam čeká na badatele skutečně pozoruhodný objev.
Jde o místo, které před více než dvěma tisíci lety obývali tzv. Parthové – obyvatelé rozlehlé a na svou dobu poměrně vyspělé a dobře organizované říše.
A právě do jejich doby zasazuje rakouský archeolog a malíř Wilhelm König jeden z nejzvláštnějších historických nálezů vůbec – 14 centimetrů vysokou hliněnou vázu s měděným válečkem, uvnitř kterého se nacházela železná tyč upevněná asfaltem.
„Tyč vykazovala známky koroze, pravděpodobně kvůli tomu, že byla ponořená v kyselé kapalině, jako je ocet nebo víno,“ doplňuje řecký publicista a elektroinženýr Ioannis Syrigos. Skutečně jde o baterii, jak tvrdil už zmíněný Wilhelm König? A pokud ano, co mohla napájet?
BATERIE ČI SCHRÁNKA?
König se objevu věnuje několik let a snaží se dokázat, že jde skutečně o starověkou baterii. K jeho tvrzení se postupně přidávají i další vědci a inženýři.
Američan Willard F. M. Gray (1912–1998) dokonce vytváří několik replik, které opravdu fungují jako slabé baterie. Otázka, co by takové baterie poháněly, je však bez odpovědi.
Zatímco někteří lidé věří, že starověké kultury byly mnohem vyspělejší a používaly například jednoduché elektrické žárovky, skeptičtější badatelé naznačují, že proud z baterií mohl být využíván třeba k elektroléčbě nebo pozlacování nádob.
Vedle toho je však početný zástup vědců, podle kterých by energie z takové baterie byla příliš slabá na jakékoliv praktické využití. Je prý mnohem pravděpodobnější, že šlo jen o jakousi zvláštní schránku na papyrové svitky. Je tedy vysvětlení takto jednoduché?
Nebo se v bagdádském muzeu nachází důkaz, že toho o starověkých civilizacích stále víme jen málo?
