Poprvé se do naší země dostala víra Bahá’í v roce 1926 s americkou novinářkou Marthou Rootovou (1872–1939). Ta s učením seznámila i Tomáše Garrigua Masaryka (1850–1937) a Edvarda Beneše (1884–1948)

Beneš o víře poznamenal: „Bahá’í učení je jedním z velkých nástrojů pro konečné vítězství ducha a humanity.“

Komunistický odpor

Po druhé světové válce se pokusili stoupenci Bahá’í u nás společenství registrovat, ale narazili na komunistický odpor. V roce 1958 docházelo dokonce k zatčení několika příslušníků Bahá’í.

Po sametové revoluci byla na různých místech Československa ustanovena místní Bahá’í společenství. 27. dubna 1991 byla u nás poprvé zvolena Národní duchovní rada Bahá’í.

Kdo řídí Bahá’í?

Bahá’u’lláh (1817–1892)

Je zakladatelem víry Bahá’í. Podle Bahá’í věřících je Bahá’u’lláh 12. imámem, který, jak říká muslimská tradice, přijde v soudný den. Jeho jméno znamená Sláva Boží, ve skutečnosti se jmenoval Mírzá Husajn. V roce 1854 se stal poustevníkem.

Po dvou letech se vrátil do Bagdádu a roku 1863 se před malou skupinkou svých společníků v Rajské zahradě Bahá’í prohlásil Poslem Božím. Tento akt je považován za počátek víry Bahá’í a dodnes oslavován.

Bahá’u’lláh byl několikrát vězněn, za svůj život napsal údajně okolo 15 000 děl, které tvoří základ Svatého písma víry Bahá’í. Vedl také korespondenci s hlavami státu i s papežem.

Abdu’l-Bahá (1844–1921)

Byl Bahá’u’lláhovým nejstarším synem a stal se i jeho nástupcem ve vedení víry. Je věřícími považován za Ambasadora míru.

Navštívil několik evropských zemí i severní Ameriku, kde přednášel o víře Bahá’í na univerzitách, v kostelech, synagogách i v konferenčních sálech.

Hlásal, že „láska je nejvýznamnějším zákonem.“ Společenství Bahá’í vedl, stejně jako jeho otec, až do své smrti.

Shoghí Effendí Rabbání (1897–1957)

Byl vnukem Abdu’l-Bahá a Bahá’u’lláhovým pravnukem. Po smrti dědečka mu byl v pouhých 24 letech udělen titul Ochránce víry. Sám byl spíše vykladačem učení svého praděda a děda. Napsal jen jedinou knihu, která shrnuje počátky víry Bahá’í.

Zemřel předčasně při pandemii chřipky a nezanechal po sobě žádného potomka, který by podle Bahá’í Svatého písma mohl být jediným možným nástupcem ve vedení víry.

Tím se dostalo Bahá’í společenství do svízelné situace, kterou vyřešilo v roce 1963 zvolením takzvaného Světového domu spravedlnosti, o kterém psal už Bahá’u’lláh a který vede Bahá’í dodnes.