Unavený poutník se v hlubokém předklonu pokouší chytit dech, který ztratil v posledních namáhavých krocích výstupu na vrchol hory. U Madony ochranitelky! Alespoň  se dostal na tohle zpropadené místo za světla a nemusí na tom ledovém vršku nocovat!

Píše se rok 1456. Okamžik, kdy byl prokazatelně poprvé dobyt vrchol Sněžky.

Zdatný kupec

Krkonošské hvozdy v historickém dávnověku příliš nelákaly ke kolonizaci. Horské klima, hluboké lesy, nepřístupný terén. Ačkoli se první doklady o lidských aktivitách v našich nejvyšších horách předpokládají již v devátém století, na zdolání vrcholu Sněžky si musíme počkat až do století patnáctého.

Historik Bohuslav Balbín zmiňuje první písemnou zmínku o výstupu člověka na vrchol Sněžky.

Mělo se jednat o průzkumnou cestu jistého benátského kupce (středověký zdroj se doslova zmiňuje o „jakémsi Benátčanovi: Venetus quiquam). Na horskou túru se vydal z Vrchlabí. Cestou prý našel i lidské kostry, pozůstatky méně zdatných poutníků, kteří nedbali varování středověké horské služby a vydali se do Obřích hor – Krkonoš nedostatečně vybaveni a materiálně zajištěni.

Kromě těchto smutných nálezů našel benátský kupce i to, co v Krkonoších hledal: zlato a drahé kameny.

Arzénová hora

Historie i archeologie pomohly odkrýt záhadu prvních kontaktů člověka s Krkonošemi. Prospektory sem lákala zejména ložiska rud i možnost rýžování zlata. Snad právě proto se na vrcholu Sněžky ocitl v roce 1456 exotický obyvatel z dalekých Benátek a nikoli nějaký zvídavý slovanský či germánský typ z nedalekého Trutnova. Italové se vůbec v průzkumu Krkonoš velmi angažovali.

Říkalo se jim tady Wallen-Vlaši. Dochovaly se po nich fantastické popisy tras k ukrytým pokladům i záhadné znaky vytesané do skal, zejména pak na severní straně Krkonoš. Řečí faktů, první pokusy o těžbu rud zde jsou doloženy už v roce 1511.

Nejhlubší středověké štoly pronikají až pod dno Obřího dolu. V údolí dokonce začala dýmat jedovatá pec, ve které se z rudy získával jedovatý arzen. Jeho odběratelem byly právě Benátky, kde se používal při výrobě vyhlášeného benátského dekorativního skla.

V dobách největší prosperity se prý z útrob Sněžky získávalo 70 tun arzenu a 30 tun mědi každý rok! Moc nechybělo, a Sněžce se mohlo klidně říkat Arzénová hora. A propos, když mluvíme o slavných návštěvnících Sněžky, v roce 1800 se zde kochal výhledem do kraje i pozdější šestý prezident Spojených států amerických pan John Quincy Adams.

Epilog

Benátčan jako první na vrcholu Arzénové hory? Možná, snad. Proč by to však nemohl být i takový příslušník germánského kmene Markomanů, kdysi soupeřů Říma na Limes Romanus? V 5. a 6. století se měly zbytky markomanského obyvatelstva uchýlit do krkonošských údolí, odkud je to na Arzénovou horu, Sněžku, chcete-li, přece jenom o poznání blíže než z náměstí svatého Marka v Benátkách.