„Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí.“ Takto nějak se prý spravedlivý Noe dozví od Boha, že zkažené lidstvo bude spláchnuto obrovskou povodní. Opravdu to tak bylo?

Nebo globální katastrofu způsobila spíše dramatická změna tehdejšího životního prostředí? 

Z nebes se pomalu spouští déšť. Kapky vody dopadají také na strhanou tvář Noeho, který strávil roky svého života výstavbou obří dřevěné archy.

„Už je to tady,“ řekne rozrušeně a vybídne svou ženu, syny a ženy svých synů, aby do gigantického korábu urychleně nastoupili. Uvnitř jsou už naskládáni také samci a samice od všech živočišných druhů.

Noe se naposledy zadívá do okolní krajiny a pak archu definitivně uzavře. Potopa světa právě začala! 

Strašlivá záplava

„Potopa světa, tak jak ji známe z Bible, se podle všeho skutečně stala.“ Na této větě se v posledních letech shoduje čím dál více respektovaných vědeckých pracovníků.

Údajně totiž nemůže být náhoda, že se o této katastrofě zmiňuje tolik na sobě nezávislých pramenů.

Ať už jde o staré příběhy z mezopotamských, skandinávských, starořeckých, ruských nebo předkolumbovských kultur, stará vypravování mají neuvěřitelně mnoho shodných rysů.

Nechybí božská příčina, varování shůry nebo záchrana několika vyvolených lidí a zvířat s využitím plavidla. Například ve starém Řecku se traduje příběh o zkaženém lidstvu, které se rozhodne utopit nejvyšší z bohů Zeus.

Spolu se svou ženou se zachrání jen Deukalión, kterého před zkázou varuje jeho otec Prométheus. A jakže se mu povede přežít zatopení světa? Samozřejmě výrobou dřevěné lodě…

Nebezpečné klima

Bibličtí badatelé předpokládají, že k potopě světa došlo někdy kolem roku 2104 př. n. l. Skutečně ale zkázu způsobil Bůh?

Podle badatelů z univerzit v New Yorku a Ottawě za vším stála spíše globální proměna klimatu, která měla za následek intenzivní přívaly deště a stoupající hladiny vod.

Tuto klimatickou proměnu prý způsobily pravidelně se opakující změny v nitru Země, především pak vytváření vulkanických center, kdy se roztavená hornina v některých oblastech Země dostává k povrchu.

Tato vulkanická činnost údajně přispívá k růstu koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Právě to je pak považováno za příčinu globálního oteplování a tání ledovců, které vyvolává záplavy.

„Dosud se studium klimatických změn zaměřovalo na jevy odehrávající se na zemském povrchu nebo nad ním a málo pozornosti se věnovalo dějům v zemské kůře,“ vysvětlují autoři výzkumu Andreas Prokoph a Michael Rampino. 

Pravda na dosah

Výzkumy posledních let ukazují, že proměny životního prostředí mohou mít zásadní následky na celý svět. „Dnes se skutečně velké popularitě těší téma klimatických změn a možnosti, že je mohli zažít už naši předkové.

Údajně je možné, že se příběhy o potopě světa vztahují k nějaké takové globální změně klimatu,“ říká německý publicista Bernd Ingmar Gutberlet (*1966), který však hned vzápětí dodává:

„Je ale jen málo pravděpodobné, že by něco takového mohlo vyvolat celosvětovou potopu světa. Spíše šlo o lokální záplavy.“ Podle stoupenců biblického příběhu je tak stále ve hře varianta, že klimatickou katastrofu znásobila a zhoršila určitá vyšší síla z nebes. Pak by totiž opravdu mohlo dojít k potopě světa tak, jak ji popisuje Bible.