„Konečně je tady,“ radují se štamgasti v louňovické zámecké hospodě. Pronajali si ji celou, aby mohli v klidu oslavovat, a teď čekají na kamaráda. Opravdu přichází on, nebo někdo mnohem tajemnější?!
Skřípění otvíraných a zavíraných dveří jim signalizuje, že už je tady. Ale co to? Proč nejde dál? Možná si uvědomil, že kouří a zůstal stát v průjezdu. O chvíli později jdou i oni na cigárko. V průjezdu nikdo není, celý zámek je pustý a co víc!
Teprve teď si hosté uvědomují, že brána tohoto zámku na Vlašimsku je zamčená! Vrchní ji zamkl už před chvílí, aby měla uzavřená společnost klid. Kdo to ale otevřel a zase zavřel dveře? Slyšeli ten zvuk přece docela jasně a všichni!
A tak opilí, aby se jim to – a navíc všem najednou – zdálo, nejsou…Že by zdejší staré a strašidelné pověsti nelhaly?!
MÍSTO, KDE STRAŠÍ?
Podivné zvuky a další obtížně vysvětlitelné jevy jsou v zámku v středočeských Louňovicích pod Blaníkem na denním pořádku. Některé lze možná svést na průvan, pro jiné se ale přirozené vysvětlení hledá těžko.
Potuluje se snad zámkem ještě něco jiného než příležitostní návštěvníci zdejší hospůdky a infocentra? Pověst hovoří o zlém správci, který byl za své nelidské skutky proklet. Jakýsi „otisk“ zde mohl zůstat také z roku 1420, kdy zámek sloužil jako proboštství blízkého kláštera, jenž byl právě toho roku vypálen husity a jeho obyvatelé zmasakrováni.
Je náhodou, že nejvíc nevysvětlitelných dějů probíhá právě v hospodě, která je umístěna v jeho nejstarší části?
