Byly toho tehdy plné noviny. Čeho? Objevení obrovského naleziště zlata kdesi v Austrálii. Kdy? Na konci dvacátých let minulého století. Co z toho zbylo? Jedna velká záhada!

Jistý Harold Bell Lasseter oznámil před více než devadesáti lety, že nalezl v centrální Austrálii pohádkové ložisko zlata. Zajímavé bylo, že Lasseter tehdy úřadům i novinářům tvrdil, že zlato nalezl ještě jako mladík před osmnácti lety. Už tento fakt vzbudil u řady lidí oprávněné pochybnosti.

Zlatý útes

Doslova „zlatý příběh“ Harolda Lassetera prý začal při jedné cestě koňmo. Náhle narazil na obrovský zlatý útes. Ano, slyšíte dobře! Měl to být celý zlatý útes. Další části příběhu jsou ovšem stále více nejasné a plné protichůdných tvrzení.

Přesto se Lasseter plných třicet let snažil, aby získal podporu pro financování expedice do australského vnitrozemí.

V roce 1930 se mu to konečně podařilo. Moderní australská zlatá horečka akceptovala i pomoc techniky, a tak byly součástí výpravy i automobily. Nechybělo ani letadlo!

Z legendy mýtem

Expedice však při pátrání po zlatém útesu nebyla úspěšná. Společnou vizi brzy drolily vzájemné půtky a nesváry mezi členy výpravy. Zdálo se, že smrt Harolda Lassetera dá příběhu o pohádkovém nalezišti zlata zapomenout. Nestalo se tak. Legenda o ztraceném australském zlatém dole se stala mýtem.

Nikoho už příliš nezajímalo, že se zde nikdy nezačalo oficiálně těžit. Záhadný australský poklad, který svět (nikdy) neviděl, je však příliš blyštivý na to, aby jen tak snadno zapadal prachem zapomnění.