V samotném srdci Maďarska, pod hradem Buda v hlavním městě Budapešti, se nachází pozoruhodná historická památka:  jeskynní labyrint s historií, která sahá dál, než by patrně kdokoliv tipoval.

První přírodní chodby v mohutné skále totiž vznikly díky působení termálních pramenů už v dalekém pravěku. Před 350 tisíci lety dokonce některé tamní prostory obývali předci dnešních lidí.

Ve starověku si pak chodeb všimli Římané, kteří v oblasti spravovali své významné město Aquincum a ve středověku byla přinejmenším část podzemí využívaná ke skladování potravin. Postupně navíc vznikaly další chodby. Mnohé zůstávají záhadou dodnes.

„Budapešťský kopec je doslova protkaný tajnými chodbami, skrytými bunkry schovávajícími různá dobrodružství. Podzemní labyrint je asi 10 kilometrů dlouhý.

Část, kterou lze navštívit, má ovšem jen necelé dva kilometry,“ píše o podzemí norský publicista Stein Morten Lund.

DRÁKULA I DUCHOVÉ

Jenže množství skrytých prostor lze považovat pouze za první z mnoha záhad, které podzemí obklopují. Lund poukazuje třeba na to, že v jedné z tamních kobek kdysi patrně na čas skončil i slavný transylvánský kníže Vlad III. Dracula (1431–1476).

Právě v budapešťském podzemí se měl podle některých legend zaprodat nějakému temnému zlu. To tam navíc podle některých záhadologů zůstává dodnes a snad je to zodpovědné i za příběhy z 19. století o lidech, kteří se v podzemí navždy ztratili.

V temných chodbách se má podle mnoha zpráv zjevovat podivný přízrak známý jako „černý hrabě“. Zatímco někteří místní dnes věří, že jde o ducha bandity, který se tu ukrýval před zákonem na konci 18. století, podle jiných je původ ducha mnohem starší.

Není tam navíc údajně sám. V podzemí má být často slyšet ženský křik a pláč a někteří lidé tvrdí, že tam spatřili stíny naříkajících žen. Jde snad o duše zavražděných členek harému tureckého sultána, jak praví místní legenda?