Křesťanství se nakonec stalo v římském impériu státním náboženstvím. Dlouhou dobu však členové této náboženské komunity vnímali z pochopitelných důvodů starověký Řím jako smrtelné nebezpečí. Nejen pro ně samotné, ale i jejich novotou vonící víru. Hrotem této hrozby byl císař Nero.

Zjevení svatého Jana, část Nového zákona, je považováno i za působivě vyjádřenou alegorii nebezpečí ze strany Římské říše pro křesťanství.

Text pravděpodobně vznikl na konci prvního století našeho letopočtu za vlády císaře Domitiána, kdy byl císař Nero (37-68) již mrtev. Proč se však křesťané tolik obávali mrtvého tyrana?

Písmena versus číslice

I po Neronově smrti panovala obava, že císař ve skutečnosti nezemřel, pouze uprchl kamsi na Východ, kde se připravuje na svůj triumfální návrat do Říma. Nero byl pravděpodobně jednou z bestií-šelem, o kterých se Zjevení svatého Jana zmiňuje.

Zjevení přímo uvádí: kdo má rozum, ať sečte číslice této šelmy. To číslo označuje člověka, a je to číslo šest set šedesát šest… Jak však může ukazovat číslo na konkrétní jméno?

Jde o to, že v řečtině či hebrejštině se číslice píší písmeny. Každé slovo lze tak převést na číselnou hodnotu. Neronovo jméno jde tak zapsat ve tvaru číslice 666. Pouze musíte připojit slovo císař…

„Neronovo číslo“

Pokud někdo v době vlády císaře Tita Flavia Domitiana strašil návratem císaře Nerona, nebyla to zcela nereálná hrozba. Samozřejmě, pouze za předpokladu, že by Nero nezemřel v roce 68 a pouze z Říma uprchl.

Pokud by se vrátil i v posledním roce vlády císaře Domitiana (rok 96), stále by to ještě nebyl vetchý stařec. Podle našich měřítek by mu dokonce ještě pár let scházelo i k možnosti odejít do předčasného důchodu (bylo by mu 59 let).

Křesťany možnost návratu Nerona k moci, ať už skutečná či metaforická, velmi děsila. A Neronovo číslo – 666 děsí stále!