O smrti věhlasný dánského astronoma, astrologa a alchymisty jménem Tycho Brahe (1546 – 1601) se obvykle traduje, že ze zdvořilosti nedokázal včas opustit hostinu a praskl mu tak močový měchýř.

Domněnky o tom, že tento jeden z nejvýznamnějších astronomů historie nezemřel přirozenou smrtí, se objevily již ihned vzápětí po jeho smrti. Popsané okolnosti jeho skonu prý skutečně odpovídaly jakési otravě…

V roce 1901, u příležitosti třístého výročí vědcovy smrti, byl otevřen Tychonův hrob v kostele Panny Marie před Týnem za účelem obnovy náhrobního kamene a rovněž také i kvůli prošetření pověstí, že Tychonovo tělo bylo v roce 1620, kdy Čechy ovládli katolíci, odvezeno.

Tyto zvěsti byly tímto způsobem vyvráceny. V roce 1991 ředitel Národního muzea v Praze předal novému dánskému velvyslanci vzácný dar – skříňku obsahující útržek Tychonova pohřebního rubáše a několik částí jeho vousů.

V Ústavu soudního lékařství při Kodaňské univerzitě bylo během výzkumu zjištěno, že vousy obsahovaly vysoké množství rtuti. Uvážíme-li popis příznaků onemocnění těsně před Tychonovou smrtí, vše by právě nasvědčovalo otravě rtutí.

Pátrání pokračuje…

V roce 1996 byl na univerzitě ve Švédsku proveden další rozbor vousu, tentokrát včetně kořínku. Použita byla metoda rentgenových paprsků indukovaných částicemi.

Potvrdilo se tak podezření, že rtuť nepochází z vnějšího zdroje, neboť tato možnost přicházela v úvahu vzhledem k další Tychonově zálibě v lékařství a v chemii, nýbrž že byla strávena v organismu. Bylo stanoveno, že Tycho Brahe byl otráven rtutí den před svým úmrtím.

Rivalové na život a na smrt?

Existuje i hypotéza, že za vším mohl stát jeho kolega Johannes Kepler (1571-1630), který tak měl po astronomově smrti možnost získat jeho cenné, po dlouhý čas pečlivě střežené poznámky.

V dopisech mladého Keplera se prý lze údajně skutečně dočíst přímo o posedlosti touhou získat záznamy o Brahových pozorováních… A je tedy pouhou náhodou, že se následně tento německý badatel stal jedním z nejvýznamnějších hvězdářů všech dob?