Na smrtelné posteli leží německý učenec Heinrich Cornelius Agrippa von Nettesheim (1486–1535), který se celý svůj život věnoval alchymii, astrologii a magii.
„Kéž Bůh spasí mou hříšnou duši,“ mumlá. Do místnosti náhle vrazí přízrak černého psa, kterému z očí plane samotné peklo! „Přišel jsem si pro tebe. Musíš splatit svůj dluh,“ zahřmí zjevení. „Dobrá tedy. Vlastně si to i zasloužím,“ prohlásí rezignovaný starec.
Je možné, že jde jen o jeho halucinace? Cornelius Agrippa podle mnohých opravdu zaprodal duši ďáblu. Právě jeho životní příběh využije německý básník Johann Wolfgang von Goethe (1749–1832) během tvorby svého slavného díla Faust.
Proč se Agrippovo jméno tak často zmiňuje v souvislosti se vznikem slavné legendy?
Čeká na něj zlo
Tajemný mág Cornelius Agrippa si na přelomu 15. a 16. století přímo libuje v černokněžnictví. Zajímá se o numerologii, věštění a různé druhy rituálů, pomocí kterých prý ovládá anděly i démony. Ne každý ho za to obdivuje.
Celá řada lidí mu vyčítá, že si zahrává s peklem a varuje ho, že špatně skončí. Okolo roku 1510 Agrippa údajně uzavře smlouvu s ďáblem, aby pronikl do tajů té nejčernější magie. To už mu na paty začíná šlapat inkvizice.
„Magie není dílem ďábla, nýbrž se jedná o vědu, která odhaluje tajemné zákonitosti božího stvoření,“ snaží se Agrippa na poslední chvíli zachránit situaci.
Nikdo už mu ale nevěří, a tak se mág musí po zbytek života před nelítostnými církevními autoritami ukrývat. Jeho smrt je více než podivná. Nikdo totiž přesně neví, kdy, kde a na co vlastně zemřel. Přišel si pro něj ďábel?
