Victor Hugo (1802-1885), slavný francouzský spisovatel, nebyl jen autorem Bídníků a Chrámu Matky Boží v Paříži, ale také vášnivým zájemcem o spiritismus.

Během svého exilu na ostrově Jersey v polovině 19. století se věnoval spiritistickým seancím, které pořádal se svou rodinou a přáteli.

Tyto aktivity byly pro něj nejen pokusem o spojení se zemřelými, ale i cestou k pochopení hlubších tajemství života, smrti a vesmíru.

Hugovo okouzlení záhrobím nebylo pouze módním výstřelkem své doby, ale též hlubokým osobním zájmem, který ovlivnil i jeho tvorbu.

Komunikace se záhrobím

Hugo doufal, že se pomocí spiritistických seancí spojí s duchem své dcery Léopoldine, jež tragicky utonula ve věku pouhých 19 let.

Na seancích údajně komunikoval nejen s ní, ale také s významnými historickými a literárními osobnostmi, jako byli Napoleon, Shakespeare nebo Sokrates. Na ostrově Jersey pořádal seance pravidelně.

Používal při nich speciální dřevěný stolek, který se měl pohybovat vlivem neznámé síly a odpovídat na otázky. Hugovy podrobné zápisky z těchto seancí, známé jako Les Tables Parlantes („Mluvící stoly“), obsahují detailní popisy jeho „rozhovorů“ se záhrobím.

Záhadné bytosti a Bílá paní

Kromě slavných osobností se Hugo údajně setkával i s mystickými bytostmi, jako byl „duch Oceánu“ či „duch Draka“. Tyto nadpřirozené entity měly přinášet poselství o přírodních silách a kosmu, čímž rozšiřovaly jeho duchovní obzory.

Jednou z nejpodivnějších postav však byla Bílá paní, která se měla objevit během jedné z intenzivních seancí. Tato záhadná postava mu podle vlastních Hugových slov předala poselství, které v něm zanechalo hluboký dojem.

Zároveň však prý v Hugovi vzbudila obavy, že spiritismus může otevírat brány do světů, které jsou pro člověka nepochopitelné…

 Filozof a vizionář

Hugo využíval spiritismus nejen k osobnímu smíření se ztrátou, ale i k filozofickým úvahám o podstatě Boha, vesmíru a lidského bytí. Tvrdil, že Bůh není neměnnou bytostí, ale silou, která se neustále vyvíjí, podobně jako lidstvo samotné.

Tyto myšlenky se odrážejí i v jeho dílech, jako je básnická sbírka Les Contemplations, která obsahuje hluboké meditace o smrti, nesmrtelnosti a duchovním růstu.

Skrze komunikaci s duchy se snažil pochopit nejen posmrtný život, ale i místo člověka v nekonečném univerzu.

Odklon od spiritismu

Zajímavé je, že po návratu z exilu Hugo svůj zájem o spiritismus opustil. Důvody nejsou zcela jasné… Změněné životní priority, zklamání z neuspokojivých odpovědí – nebo kritika jeho přátel?

Přesto Hugovy experimenty zůstávají fascinující kapitolou v jeho životě, která dodnes přitahuje pozornost milovníků záhad.

Jeho podrobné zápisky ze seancí se staly cenným svědectvím o této éře, kdy se literatura a okultismus prolínaly, a ukazují Huga nejen jako spisovatele, ale i filozofa a vizionáře, jenž se nebál hledat odpovědi i na ty nejtěžší otázky…