Jednou ze zvláštních bytostí, o kterých se zachovalo mnoho legend a pověstí, jsou takzvaní fexti, jimž se také občas říkalo ,,zmrzlíci“. Slovo fext pochází z německého slova ,,kugelfest“, tedy ,,koulím odolný“.

Fexta totiž bylo údajně možné zabít pouze jen skleněnou nebo speciálně vyrobenou kulí. Navíc se již během svého života vyznačoval výbornou fyzickou kondicí a silou.

Jak poznat fexta?

Podle legend se fextem mohl člověk stát například smlouvou s ďáblem nebo se prý také kupříkladu jednalo o trest za hříšné a bezbožné chování. Těla fextů byla údajně tak odolná, že nepodléhala rozkladu ani po smrti.

Ostatky takových lidí se prý po smrti nerozložily, prý pouze jen seschly a setrvávaly v neporušené podobě. V některých pověstech byli fexti schopni pohybu i po smrti, zpravidla pokud někdo odcizil část jejich ostatků, které si pečlivě střežili.

Chrám svatého Prokopa ve Vamberku

Například hrobka ve farním chrámu ve Vamberku byla v těchto souvislostech přímo označovaná jako „podzemní město mrtvých“. Většina rakví zde bylo otevřených, mnoho mrtvol zůstalo zachováno a stejně tak zůstal patrný i výraz v jejich tvářích.

Největší pozornost však prý přitahoval fext, jenž byl po celá léta opřený o jeden z pilířů hrobky…

Nerozkládající se tělo italského virtuosa?

Za fexta by se dal označit i italský houslový virtuos Niccolò Paganini (1782-1840). I když by se to právě u houslisty nečekalo, jednalo se prý o velmi silného muže, který údajně dokázal ohýbat železné pruty holýma rukama.

Když v roce 1840 zemřel, nikdo netušil, že jeho tělo nedojde rozkladu. Ještě dvacet let po jeho smrti však zůstalo tělo téměř neporušené… Jednalo se snad o pouhou náhodu, nebo byl tento italský virtuos skutečně fextem?