Brzy bude poledne a slunce pálí přímo doprostřed rouenského náměstí ve Francii, kde je právě ke kůlu přivazována mladá žena v kápi. Pod ní je přibita tabulka, která hlásá: „lhářka, čarodějnice, rouhačka, odpadlice a kacířka“.

Už toho osudného dne, 30. května 1431, se však někteří podivují, že žena odsouzená nejvyšším církevním soudem má obličej po celou dobu zahalený do kapuce. Je to vůbec ona, slavná vojevůdkyně Johanka z Arku (1412–1431), nebo, chcete-li, Panna Orleánská?

Mladá dívka, dnes oslavovaná jako světice, bývá ve své době označovaná za čarodějnici. Její původ tomu ale vůbec nenasvědčuje. Odvážná Johanka z Arku přichází na svět do zámožné selské rodiny v obci Domrémy na severozápadě Francie.

Již od dětství je velice ambiciózní. Snaha prosadit se pak vyvrcholí počátkem března 1429, kdy dívka vyráží za králem Karlem VII. (1403–1461) do francouzského zámku Chinon.

Během krátké doby ho svou údajnou upřímností a úporným přesvědčením o svém vyšším poslání přiměje k vojenskému tažení proti Angličanům do francouzského Orléans. Jak to dokázala?

Popravil kat světici?

Slýchá prý záhadné hlasy shůry a promlouvají k ní andělé. Tomuto tvrzení Panny Orleánské nevěří církevní hodnostáři. V jejich očích je dívka, která porazila anglickou armádu heretička, jež si pohrává s ďáblem a za své rouhání musí být potrestána.

A nejsou to jen hlasy, co je hodnostářům trnem v oku. Johanka má prý jednou zázračně přežít skok z věže. Za tím musí být pakt s ďáblem, mají jasno soudci. Někdejší hrdinka proto končí na hranici jako čarodějnice. Je odsouzena neprávem?

Peter Dinzelbacher prozrazuje: „Máme doklady dosvědčující, že již onoho 30. května 1431 si ani její odpůrci nebyli tak docela jisti, zda popravili opravdu čarodějnici.

Její kat, Geoffrey Thérage, který v té době vykonával své řemeslo už 24 let, vydal se ještě téhož dne odpoledne k dominikánům a přiznal se: „Moc se bojím, že jsem upálil světici a jsem zatracen!“ Proč Johanka z Arku vzbuzuje tolik vášní?

Našli se ostatky. Ale koho?

Dohady se množí i po Johančině smrti. Není totiž jasné, kde skončily její ostatky. „V roce 1867 byla v jedné pařížské lékárně objevena sklenice s nápisem, že jde o „Pozůstatky nalezené pod hranicí Jany z Arku, Panny orleánské.

Církev je uznala za pravé,“ říká současný český novinář Josef Tuček. Jsou tyto ostatky pravé? A jak to s Johankou bylo ve skutečnosti? Uhořela vůbec? Podle pověstí prý byla k hranici přivedena zahalená v kápi, takže její tvář nikdo neviděl.

Za pár dní se pak přímo v Orléans údajně objevila jakási žena, která o sobě říkala, že je Johankou z Arku. Zaznamenávají to dokonce zápisy v městských účetních knihách.

Obsahují totiž údaje o zaplacení poštovného mezi údajnou Johankou a radnicí, a dokonce i zápis o zrušení předplacené zádušní mše za Johanku, ke které není důvod, protože žena přece žije!

Dostala snad na poslední chvíli milost a místo ní byla upálena jiná nebožačka?  Pokud ano, tak kde a kdy vlastně Johanka zemřela?