V rudolfinské době se stala Praha a zejména Pražský hrad rájem alchymistů. Podle některých badatelů jich byly až dvě stovky, ve skutečnosti jejich počet pravděpodobně nepřesáhl čtyři desítky.
Nevěnovali se jen výrobě zlata a elixíru mládí – mnozí z nich byli zdatní špioni, kteří shromažďovali tajné informace pro své panovníky.
Dnes si představujeme, že byl císařský dvůr plný různých šejdířů a podvodníků, kteří se snažili využít zálibu a posedlost Rudolfa II. v alchymii a bezpracně tak přijít k penězům a pohodlnému životu.
Tak to ale nebylo – to bychom vůbec nepochopili tehdejší pohled na svět. Mystika a věda byly úzce propojeny. Alchymisté byli regulérní vědci, kteří chtěli dosáhnout harmonie tajemství přírody.
„VĚDCI“ HLEDAJÍ PRAHMOTU
Od svých počátků se v alchymii splétaly dva neoddělitelné proudy. Z toho „vědeckého“ se později vyvinula chemie, fyzika nebo medicína. Filosofický proud byl ale neméně důležitý. Dnes bychom jeho průkopníky označili za astrology a stoupence magie.
Staňte se naším Premium čtenářem a odemkněte si tento i tisíce dalších skvělých článků.
Navíc od nás obdržíte i celou řadu hodnotných bonusů!
Zprávu ve tvaru "CTU CLANEK" odešlete na číslo 903 33 20.
