Řecká mytologie je plná podivuhodných příběhů. Jedním z nich je legenda o řeckém vynálezci Daidalovi a jeho synu Ikarovi. Bylo však líčení letu Daidala a Ikara pouhou fikcí? Nebyla antika obdobím, které již dokázalo splnit člověku sen o létání?

Daidalos vystavěl na ostrově Kréta složitý labyrint, který měl uvěznit bájného Minotaura, obludu s tělem muže a hlavou býka. Krétský král Mínós byl s prací svého stavitele spokojený.

Jak už to ale s panovnickou přízní bývá, královská paranoia odměnila Daidala uvězněním. Řešení problému útěku z ostrova obklopeného mořem? Daidalos sestrojil pro sebe a pro svého syna Ikara po páru křídel z peří a vosku. Útěk se však zdařil pouze Daidalovi.

Ikaros letěl příliš vysoko, kde sluneční paprsky roztavily vosk na jeho křídlech. Následoval tragický pád do moře.

Parní letadlo

Řekové se v mytologii inspirovali pozorováním přírody. Se stejnou houževnatostí analyzovali let ptáků i antičtí vynálezci.

Římský spisovatel Aulus Gellius píše, že v Řecku ve 4. století před naším letopočtem proběhl pokus, kdy model inspirovaný ptáky uletěl vzdálenost přes 200 metrů. Autorem tohoto létajícího modelu měl být řecký filozof Archytas.

Řecký spisovatel Diogenes Laertius zase píše o létajícím modelu poháněném parou.

Dříve byla taková pojednání popisována jako nepravděpodobná, protože první využití parního stroje je datováno až do 18. století. Moderní historie však již zná Héróna Alexandrijského a jeho princip parního stroje s názvem Aeolipile.

Stačil by větší model letadla, který by unesl člověka… Antika možná neřekla ještě svoje poslední slovo v historii létání. Zatím neznámí Daidalovi žáci čekají, až napíšeme jejich jména.