Že se nevyplácí stěhovat se do domů, kde násilnou smrtí v minulosti někdo zemřel, vypráví příběh paní Terezy z Prahy. S manželem a dvěma dětmi se přestěhovali do bytu, kde muž zavraždil svou ženu a spáchal sebevraždu. Jak to dopadlo?
Vůbec poprvé zažili vskutku podivné chvilky v době, kdy byla Tereza těhotná, již měli s manželem dvouletého syna a nyní čekala dcerku.
Potíže a strach v rodičích vyvolávalo synovo chování, v žádném případě se nechtěl koupat, protože tvrdil, že se na něj kouká nějaká paní.
Trvalo to týdny
„Prakticky vždy, když jsme přišli do koupelny, začal malý křičet. Zašlo to až k hysterickým záchvatům,“ popisuje mladá maminka začátky v bytě. Stejně náhle, jako to začalo, to i skončilo.
„Myslela jsem si, že to bylo jen období, kdy se syn nechtěl koupat, až do jednoho dne…“
Nikdo tam nebyl
Paní Tereza jednoho dne našla syna ve zhasnuté koupelně, jak si tam s někým povídá, ale když rozsvítila, nikdo tam nebyl. Večer jí pak vyprávěl, že už se paní z koupelny nebojí, že jsou kamarádi.
Protože jí syn nasadil „brouka“ do hlavy, začala pátrat, co se v bytě stalo, dříve nebyla povinnost sdělovat nájemníkům, co se v bytě před nimi stalo.
Narodila se dcera
Tereza sice zjistila, co se v bytě událo, ale neměla moc času to řešit, protože za několik dní rodila.
Její dceři jsou teprve tři měsíce, ale v koupelně se dívá na stejné místo, na které kdysi ukazoval i syn. „Opravdu jsem tehdy přemýšlela, že se odstěhujeme.
Naštěstí je jejich fixace na neznámou paní časem přešla, ale když si na to občas vzpomenu, naskakuje mi husí kůže,“ uzavřela.
