Krutou hraběnku neuměl nikdo zastavit, nepomohlo, že je pětinásobnou matkou. O dvě z dětí však za tragických okolností přijde. Nehne s ní dokonce ani smrt milovaného muže. Mučením oslavuje jakékoli svátky, narozeniny dětí, nebo dokonce svatby!

S nebohými těly si po svém řádění hlavu neláme. Některá skončí zakopána na hřbitově, ostatní jsou jen tak ledabyle ukryta na různých polích či v jámách. Jednou, když se zakopání úplně nevyvede, roztahají místní psi po dvoře různé části těl.

Už tehdy se začíná proslýchat, že hraběnka není úplným vzorem ctnosti a že je nejspíš posedlá ďáblem. Když navíc v roce 1608 na trůn nastupuje Matyáš II. (1557–1619), začínají se nad sadistkou pomalu stahovat mračna. Podezřelá úmrtí a stížnosti se totiž rozhodne důkladně prošetřit.

Ten, který vše překazí

Běsnění oficiálně praskne v roce 1610, kdy hraběnčiny skutky odhalí Juraj Turzo (1567–1616). Hraběnku se rozhodne zkontrolovat o Vánocích. Ve chvíli, kdy vstoupí do Alžbětiných komnat, čeká na něj děsivá podívaná.

„Když naši lidé a služebnictvo vešli do domu, našli tam mrtvou dívku, kromě toho tam seděla další zmlácená žena a další, svázané, které si ta prokletá osoba schovávala pro jinou příležitost,“ svěří se později v dopise své ženě.

Hraběnka je naprosto otřesená a srší vztekem. Než se však rozhoří soudní tahanice, v mučení pokračuje chladnokrevně dál!

S pravdou ven

Ostře sledovaný proces začíná v roce 1611 ve Velké Bytči. Zatímco Alžběta se soudu osobně neúčastní, vypovídají její nejbližší, kteří s krutostmi pomáhali. Vyslechnuto je na 300 osob a většina z nich svědčí v hraběnčin neprospěch.

Služebná Dora vypoví, že „když byla paní nemocná, že nemohla nikoho bít, přitáhla si děvčata k sobě a kusy masa jim zuby vytrhávala z tváří a ramene“. Pobočník Ficko celou verzi jen doplňuje:

„Paní jim dva ukazováky strčila do úst, a tak dlouho je roztahovala, dokud se ústa neroztrhla.“ Všichni jsou odsouzeni k trestu smrti. Jen hraběnka vyvázne s doživotním domácím vězením.

Je možné, že je skutečně natolik nemocná, aby se mohla s chladnou hlavou dopouštět takových zvráceností? A proč vlastně nikdo nezakročí? Údajně všechny sužuje strach.

Vypečený komplot?

Po smrti čachtické paní, jak se začne Alžbětě přezdívat, jsou některými historiky postupně předkládány argumenty, snažící se ženu očistit a celý proces označit za vykonstruovaný. Údajně za vším stojí snaha připravit ji o rozsáhlé rodinné majetky.

O spiknutí mluvila také sama Alžběta a za strůjce všeho označila nenasytného a mocichtivého Turza. Další neověřené tvrzení se vztahuje k nalezenému tělu v komnatách.

To má totiž patřit exhumované dívce, která zemře tři měsíce před tím, než se Turzo vůbec objeví na scéně. Verzi má údajně podpořit také všudypřítomný mrtvolný zápach.

Zamotaná rovnice

Největší záhadou je přesný počet obětí! Jediným zdrojem informací jsou totiž výslechy svědků, které mohou být značně nespolehlivé. Údajně byli svědci mučeni a k výpovědím nuceni násilím. Udávají různé počty, ačkoli se na vraždění podíleli společně.

Jistá Katarína sice vypoví, že jeden ze sloužících objeví v hraběnčině truhle seznam čítající na 650 jmen, při důkladnějším hledání se jej ale nepodaří dohledat. Podle historiků jde o součet jmen od všech svědků, která během celého procesu padnou.

I přes veškeré domněnky je nevyvratitelným faktem, že je Alžběta ke svým poddaným krutá a neprojevuje vůči nim ani špetku soucitu. Asi právě proto lidé nakonec svědčí v její neprospěch.