Když ve středověku nachází skupina pastýřů z domorodého národa Guančů na skále ostrova Tenerife sochu ženy s dítětem v jedné a svíčkou v druhé ruce, začíná příběh jedné z nejslavnějších Černých Madon. Skutečně dokáže zázraky?
Alonso Fernández de Lugo (1456–1525). Tak se jmenoval španělský dobyvatel a následný guvernér Kanárských ostrovů, který údajně jako první popsal legendu o původu tajemné Madony Candelárské.
Podle něj k jejímu nalezení došlo 15. srpna 1392, načež vládce Guančů nařídil, aby byla socha umístěna do jeskyně Chunguaro.
„Prohlásil sochu za Chaxiraxi, což byla jejich bohyně – matka plodnosti, deště, sklizně a dalších věcí,“ uvádí místní publicistka Gabriele Muellenberg s tím, že domorodci žili dlouhou dobu v přesvědčení, že je soška chrání před špatnou úrodou.
Jenže pak přišli Španělé a s nimi i neuvěřitelné zjištění – uctívaná soška se nápadně podobá jiným zpodobněním Panny Marie! Jde oprvdu o důkaz, že Bohorodička shlíží na všechny národy?
ORIGINÁL JE PRYČ
S postupem času národ Guančů zcela zaniká. Většina jeho členů je násilně vybita, část se smísí se španělskými kolonizátory. Soška ovšem stále nabývá na významu. Už od 16. století se za ní vydávají poutníci, aby zjistili, zda má skutečně zázračné schopnosti.
Traduje se, že těm, kteří se u ní pomodlí, zahojí ta nejhorší zranění a vyléčí je z těch nejhorších nemocí. Pověst praví, že socha zároveň chrání celé Kanárské ostrovy před zkázou.
Když se při jednom výbuchu sopky valila na baziliku, do které byla časem soška umístěna, žhavá láva, jako na povel prý zůstala stát těsně před chrámem. Zázračné vlastnosti má soška prý i dnes, i když už dávno nejde o originál.
Ten totiž zmizel neznámo kam patrně ke konci 18. století. Můžeme tak už jen spekulovat, jak je možné, že se na odlehlém souostroví objevila křesťanská socha. Šlo opravdu o zázrak?
Nebo to může nějak souviset s tajemným a dodnes neobjasněným původem národa Guančů?
