Chrám lidu je americké společenství z 2. poloviny minulého století. Označení „společenství“ je tady ovšem slabý výraz, jde totiž o fanatickou sektu.
Píše se listopad roku 1978 a média po celém světě informují o šokující události na farmě Jonestown v jihoamerické Guyaně.
Zprávám figuruje číslo 915 – takový je totiž počet obětí hromadné sebevraždy, k níž zde došlo. Jde o nejmasovější čin svého druhu v dějinách. Co neštěstí předcházelo?
V roce 1955 reverend James „Jim“ Jones (1931–1978) zakládá náboženské hnutí Chrám lidu. Má jít o křesťanskou organizaci kázající rovnost ras a integraci.
Zakrátko ovšem Jones zavrhne Bibli a prohlásí ji za knihu lží. Začíná jít vlastním směrem.
Sám sebe označuje za reinkarnovaného (znovuzrozeného) Ježíše Krista, ale také Buddhu, komunistického revolucionáře Vladimira I. Lenina (1870–1924), nebo dokonce komiksového hrdinu Batmana.
Tvrdí, že je ztělesněním naděje ve světě špatnosti. Přijmout reverendovy kontroverzní názory nedělá jeho ovečkám problém, jejich vůdce je totiž mimořádně charismatický vizionář a skvělý řečník.
Tyto vlastnosti mu během deseti let od založení Chrámu lidu pomohou rozšířit řady jeho přívrženců na několik tisíc členů. Povětšinou jde o sociálně slabé a rasové menšiny. Domnívají se, že jsou v dobrých rukou člověka, který je ochrání.
Jenže idylka netrvá věčně. Poměry v sektě na Jonesův příkaz přituhují a na světlo světa prosakují zvěsti o nesvobodě, násilí a sexuálním zneužívání uvnitř společenství.
Uprostřed ničeho
Reverend obvinění odmítá a staví se do pozice oběti svých úspěchů v budování socialistické komunity. Sekta už je však bedlivě sledována.
Jones proto shromáždí své příznivce a roku 1974 všichni přesídlí do Guayny, na obří farmu Jonestown (pojmenované po zakladateli Jonesovi). Uprostřed džungle budou platit jen jeho pravidla. Členové Chrámu lidu mají obdělávat půdu a pracovat na rozkvětu skupiny.
Jenže násilí uvnitř sekty se přiostřuje. Členové společenství, kterým se podařilo uniknout, varují, že v Chrámu lidu se praktikuje nácvik hromadné sebevraždy, lidé farmu nesmí opouštět a pod Jonesovým vlivem pozbyli veškerých svobod.
To znepokojí amerického kongresmana Leo Ryana (1925–1978), který se rozhodne situaci prověřit a 18. listopadu 1978 odlétá s několika novináři do Jonestownu.
Nikdo neodejde
Ryan se brzy po přijetí v Jonestownu přesvědčí, že zde rozhodně není vše v pořádku. Členové Chrámu lidu příchozím otevřeně líčí násilnosti v sektě a potvrzují, že Jones je na farmě drží proti jejich vůli. Když kongresman odjíždí, chce s sebou vzít 20 lidí, kteří jej prosí
o vysvobození. Jenže to je Jonesovi proti srsti. Když Ryan i s ostatními nastupují do vrtulníku, poštve proti nim své komando. To bez ostychu začne do skupiny lidí střílet. Nepřežije 5 osob včetně Ryana, dalších 11 lidí je raněno.
Jonesovi dochází, že tohle mu neprojde. Překročil hranice. Ale když je konec s ním, tak se všemi! Rozhodne se realizovat onu nacvičovanou hromadnou sebevraždu. Jeho věrní dostanou nápoj s příměsí kyanidu.
Většina však odmítne smrtící koktejl vypít, a tak je jim jed podán injekčně. U několika mrtvých jsou nalezena i střelná zranění. Tělo reverenda Jonese je objeveno mezi stovkami mrtvol s prostřelenou hlavou.
Dodnes není jasné, co všechno se v Chrámu lidu odehrávalo. Neunesl Jones odvrácení svých věrných, nebo masová sebevražda byla od počátku součástí plánu? Proč by ji jinak nacvičoval?
„Nespáchali jsme sebevraždu, spáchali jsme akt revoluční sebevraždy na protest proti nehumánnímu světu,“ prohlašuje Jones na audiozáznamu z největší hromadné sebevraždy v historii. Na to, že v některých případech šlo o vraždu, zapomíná.
