„Zdá se, že jsme do zemské atmosféry vstoupili mezi pozemskými roky 1940 až 1970. Předpokládáme, že mnozí z nás byli na palubě kosmických lodí (UFO), které havarovaly, a že pozemské úřady (vládní a vojenské) se zmocnily našich těl (nenáležících lidské rase).” Těmito slovy sami sebe charakterizují členové sekty Nebeská brána v prohlášení vydaném v roce 1995.   [gallery ids="152565,152567,152566"

V 90. letech se záhadná hvězda Sírius vzdálená pouhých 8,6 světelných let od Země těší velké oblibě v různých náboženských skupinách. Členové Řádu slunečního chrámu se na ni mají odebrat. Tedy hned poté, co odloží své tělesné schránky. Řád, který ve švýcarské Ženevě roku 1984 zakládají Švýcar Joseph Di Mambro (1924–1994) a Belgičan Luc Jouret (1947–1994)

Chrám lidu je americké společenství z 2. poloviny minulého století. Označení „společenství“ je tady ovšem slabý výraz, jde totiž o fanatickou sektu. Píše se listopad roku 1978 a média po celém světě informují o šokující události na farmě Jonestown v jihoamerické Guyaně.     Zprávám figuruje číslo 915 – takový je totiž počet obětí hromadné

Indiánské války, ve kterých původní obyvatelé Severní Ameriky bojovali neúnavně, leč marně proti nátlaku bělochů, kteří je mnohdy za cenu nezměrného násilí a vražd vytlačovali z jejich lovišť, provází řada legend. Jedna z nich vypráví o osudu skupiny Vraních Indiánů, kteří se rozhodli raději zemřít vlastní rukou, než aby padli do rukou vojákům. Odehrál se však tento příběh, jehož dějištěm se st

Sekty jsou uzavřená společenství, do nichž není snadné proniknout, ale ještě horší je z nich uniknout. Jaká šílená pravidla v nich fungují a proč jsou lidé stále ochotni nechat se strhnout podivnými společenstvími, na která se nezaujaté okolí dívá skrz prsty? Tentokrát zavítáme mezi příslušníky životu nebezpečné sekty Chrám lidu. Chrám lidu je americké společenství z 2. poloviny minulého stolet