Na indonéském ostrově Jáva leží unikátní chrámový komplex nazvaný tajemným přízviskem Borobudur. Kruhové terasy, reliéfní panely a všudypřítomní Buddhové mají za sebou nevšední, často pohnutý osud.

Celá záhadná stavba Borobudur připomíná obří zvon, který je obklopen dalšími 72 zvony. Každý ze zvonů je prý připraven pro 72 sedících Buddhů.

Je pravděpodobně dílem královského rodu Šailendrů, který vládl na Jávě a Sumatře v 8. století. Ve středu hlavní stavby se nachází prostřední nejsvětější svatyně, která však zůstala nedokončena a nikdo neví proč.

Záhadou také zůstává, proč právě na stavbu Borobuduru byl použit kámen, když ve stejném období a ve stejné lokalitě se ke stavbám užívalo pouze a jedině dřevo! Také není jasné, proč ve stavbě dominuje jako stavební prvek kolo. Je snad za touto snahou uctívání kultu Slunce, životadárného kotouče?

Rozsáhlé debaty se vedou i kvůli samotnému názvu Borobudur.

„Starobylý Boro, jak někteří tvrdí, to není. Velký Buddha, Čestný Buddha či snad Více Buddhů se také nezdají být správným výkladem. Neexistuje totiž důvod, proč by se Buddha měl měnit ve výraz Budur,“ říká indonéský archeolog Dr. R.

Soekmono. Tuzemští odborníci ale mají na původ jména Borobudur vlastní názor.

„Mnoho Buddhů, tak zní překlad jedné z nejznámějších staveb na jižní polokouli. Před více jak tisíci lety se stavitelé chrámového komplexu Borobudur rozhodli postavit na Jávě obdobu legendární hory Meru z indické mytologie – místa, na němž dle bájí spočívá celý vesmír,“ vysvětluje český cestovatel Jiří Kolbaba (*1957).

A jiný český učenec, orientalista Karel Werner (*1925) se zase domnívá, že původní název Bharabuddhaur pochází z hybridního sanskrtu, což by se dalo přeložit jako „město Buddhových vyznavačů“. Která z verzí se nakonec může blížit pravdě?

DŘEVO NE, ALE KÁMEN ANO

Majestátný Borobudur působí ve své době jako město ve městě. Nebo lépe řečeno skvostné město v nuzné vesnici. „

Dokonalá kamenická práce, dodnes strhující vlasovými a stěží postřehnutelnými rýhami mezi jednotlivými stavebními prvky, se nám zdá být až v drastickém protikladu k obvyklé stavební kultuře tohoto regionu a dané doby,“ uvádí německý spisovatel Walter-Jörg Langbein (*1954).

V době vzniku totiž na Jávě nikdo nebuduje obydlí včetně svatyň jinak než ze dřeva. Borobudur ale vzniká z perfektně opracovaného kamene.

„Působí to téměř dojmem, jako by tu současně existovaly dva rozdílné vývojové kulturní stupně lidstva – perfektní architekti lomených střech a kopulí a prostí stavitelé chatrčí,“ tvrdí Langbein.

Kdo dal stavitelům Borobuduru v 8. století takové novátorské vědomosti?

O obyvatelích božského místa se toho mnoho nedochovalo. Ví se však, že malým sebevědomím zřejmě netrpěli.

„Borobudurský národ – nebo borobudurská kasta – se podle všeho pokládal za panskou rasu, pro niž byli její sousedi jenom divoši a barbaři, kteří museli být kolonizováni. To znamenalo, že směli být napadeni a vypleněni, aniž se tím Borobudurští prohřešili proti vlastnímu božímu přikázání,“ říká Langbein.

Bohorovní Borobudurští ale přece jen mají, kromě velkého Buddhy, modlu, ke které se kloní. A tou je kolo! Dokonalý tvar lze v Borobuduru nalézt jako motiv prakticky všude. Podle etnologů nejde o nic jiného než poklonu Slunci.

Jeho uctívání a vzývání má přinést každé stavbě rozkvět a jejímu osazenstvu dobrou budoucnost.

KAM ZMIZELI?

Počátkem 11. století však přichází definitivní úpadek opojného chrámu. Zdi Borobuduru jsou nedokončené opuštěny ještě před další ničivou erupcí sopky Merapi. Ale proč?

„Chrámový okrsek, spíš okres, byl z neznámých příčin opuštěn těsně před dokončením, někdy na počátku 11. století. V té době zaniklo významné staré mataramské království. Jeho funkci převzalo nové království, ležící ve východní Jávě.

Písemné památky z té doby jsou vzácné a o důvodech náhlé změny geopolitických poměrů mlčí,“ uvažuje český geolog a spisovatel Dr. Václav Cílek (*1955).

Souvisí tedy odchod z Borobuduru se zánikem mataramského království? Anebo zkrátka kněží z Borobuduru splnili svůj úkol a rozešli se jinam? Ale proč zanechali vzácné dílo svému osudu?

Celý komplex je přitom po dlouhá staletí zcela zapomenut a jen díky náhodnému objevu se opět ukáže v celé své kráse. Říká se, že za tím může být vliv zarmoucených bohů. Největší výbuch přilehlé sopky Merapi z roku 1006 totiž pokryje Borobudur na více než osm století vrstvou lávy.

Později navíc ještě Borobudur obrůstá stromy a keři. Znovuobjevení přichází až v roce 1814 a rekonstrukce celého areálu dokonce až v letech 1972–1982.

Už 21. ledna 1985 ale stíhá Borobudur další pohroma – devět bombových útoků islámských teroristů.

Stavba si žádá další renovaci. A jako by toho nebylo málo, v květnu 2006 přichází další hněv přírody a nové běsnění sopky Merapi. Tentokrát však tajemný komplex odolá. Vše okolo se ale bortí jako domečky z karet. Je to snad znamením, že nad Borobudurem se konečně blýská na lepší časy?