Dva západočeští kameníci drží v rukách právě vyvolané fotky. Při jejich prohlížení jim přeběhne mráz po zádech a na chvilku se jim hrůzou zastaví srdce. Na jednom ze snímků pořízených v pivoňském klášteře totiž objeví cosi velmi podivného. Bílou šmouhu připomínající lidskou postavu…

Uprostřed hustého lesa v pozapomenutém hornatém kraji západně od Domažlic se k nebi tyčí ruiny kdysi majestátního pivoňského kláštera. Jeho šedivé oprýskané zdi působí mimořádně pochmurným dojmem.

V noci se prý klášterem rozléhá ševelivý šum okolních stromů, křik ptáků a okny do něj během jasných nocí dopadají studené měsíční paprsky. Ty při průchodu skrz hlavní průčelí zdejšího kostela vrhají na zem stříbřitý obraz kříže.

Atmosféra opuštěného gotického konventu je při jeho noční návštěvě o to tísnivější, že se jeho chodbami občas rozezní zvuky podobné klapotu bot. Komu patří?

Vydrancují ho husité

Klenba gotického kláštera je pomalu ale jistě opravována.

V roce 1994 se pokusí pivoňský konvent před zkázou uchránit dva kameničtí mistři Josef Šreibr a Jan Filip. Ti se zde pustí do náročné rekonstrukce klenby presbytáře.

Celý areál je v té době ve velmi špatném stavu. Má totiž za sebou dlouhou a dosti strastiplnou historii. Ta se začne psát roku 1260, kdy klášter založí augustiniáni. Vzkvétající konvent později vydrancují husité a o několik staletí později i Švédové.

Chátrat však začne až po roce 1945, kdy ho nejprve využívá armáda a poté se z něho stane státní statek. Aby dali řemeslníci klenbu co nejdříve do pořádku, pracují zde až do pozdních hodin.

„Večer, když si po dlouhém namáhavém dni šli odpočinout, zamkli pečlivě všechny přístupové dveře do kostelní lodě pevnými zámky, aby si uvnitř mohli přes noc nechat drahé nářadí,“ informuje nás publicista Leoš Drahota. Jednoho rána, když se sem vrátí, na ně ale čeká nepříjemné překvapení…

Má na sobě kutnu

Ve tváři kamenických mistrů se zračí překvapení. Jedna z mříží chránící vstup do kláštera je totiž vypáčená. Na první pohled je jasné, že zábranu někdo velkou silou vyrazil zevnitř. Jak se to stalo, to je záhadou.

O to zvláštnější je, že nářadí zůstalo na svém místě. Šreibr s Filipem se proto rozhodnou místo vyfotografovat. To, co o několik dní později uvidí na jednom z vyvolaných snímků, jim vyrazí dech. Spatří totiž na něm obrysy průsvitné lidské postavy.

„Záhadná bytost je jakoby oblečena do dlouhého splývavého pláště či kutny, je mírně sehnutá a čelem směřuje k místu ve středu kostela, kde se podlaha propadá do klenuté podzemní kobky,“ dozvídáme se.  

Zjevuje se tu převor?

Ze zdi pivoňského kláštera se odloupne kus omítky a dopadne na zem. Jinak je ale v konventu ticho. Tedy až do chvíle, než se jím opět rozlehne podivný vrzavý zvuk.

Podle místních ho vytvářejí kroky někdejšího pivoňského převora Kašpara Malesia (†1606), který nemůže v jeho zdech ani po čtyřech stech letech najít klid.

V roce 1606 totiž na Domažlicku propukne povstání, které vyvrcholí mimořádně odporným činem – zastřelením pivoňského převora Malesia. „Možná, že právě on zde stále čeká na svou spravedlnost,“ nabízí jedno z možných vysvětlení Drahota.

Podle jiných se zde ale zjevuje duch poustevníka Kolmana, jehož ostatky mají být pohřbeny pod kostelem. Jiní zase mají za to, že klášterem bloumá více duší. Patřit mají zdejším řeholníkům, které upálili husité.

Jako nejpravděpodobnější se jeví první varianta. Kdo ví, jaká je ale pravda?