Naprosto obyčejné číslo 137. Co o něm víme? Běžně jen to, že v číselné posloupnosti následuje po čísle 136. Nebo že je to v pořadí 33 prvočíslo, zápis římskými číslicemi zní CXXXVII, a pro počítačové fandy zápis ve dvojkové soustavě má formát 1000 10012.
Ale vědci se na číslo 137 dívají poněkud jinou optikou. Ve fyzice jsou některá čísla daná. Patří mezi ně například známá gravitační konstanta, rychlost světla, Planckova konstanta, Ludolfovo číslo (pí) atd., ale také poněkud záhadně znějící „konstanta jemné struktury“. Právě tato konstanta jemné struktury obsahuje ono číslo 137, konkrétně ve tvaru zlomku 1/137.
Pokud se obrátíme na vysvětlení, o co jde, dozvídáme se, že vyjadřuje intenzitu elektromagnetické interakce. Pod pojmem interakce si můžeme představit podle jedné z definic, že jde o oboustranné působení či vzájemnou spolupráci mezi dvěma a více stranami, která jim umožňuje vzájemnou výměnu dat a informací.
Laicky si interakci můžeme demonstrovat na vzájemném ovlivňování vhodné či nevhodné kombinace několika léků, nebo kombinaci stravy apod. Ale když se vrátíme ke konstantě jemné struktury, tato konstanta byla pouze vypočítána na základě měření během řady pokusů, ale ani po 90 letech od jejího objevení nemají pro ni fyzikové žádné teoretické vysvětlení.
Zavedl ji v roce 1916 Arnold Sommerfeld jako odchylku pro oblast modelu atomu. Záhadné číslo 137 se však objevuje i v jiných souvislostech. Tak například teorie vzniku vesmíru velkým třeskem podle posledních výzkumů zařazuje tento jev do období před 13,7 miliardami let.
Opět forma čísla 137. A tak číslo 137 nedalo spát řadě vědců. Například geniální fyzik Wolfgang Pauli, který již před 30 lety předpovědět existenci neutrina, než bylo pozorováno. Když se jej studenti na přednášce ptali, na co by se zeptal Boha, až zemře, odpověděl: “Proč právě 1/137?“ Takovou záhadu pro něj číslo představovalo.