Konec září roku 995, slavnostní den, kostel plný lidí a za hradbami ozbrojenci. Tak líčí středověká kronika krvavý konec mocného rodu Slavníkovců. Jenže když historici porovnávají staré texty s archeologickými nálezy, začíná se známý příběh komplikovat.
Kdo skutečně na Libici útočí, komu smrt Slavníkovců prospívá a proč místo údajného masakru nevydává jednoznačné důkazy?
Na soutoku Labe a Cidliny vyrůstá v 10. století významné hradiště. Libice není žádná zapomenutá osada: má opevnění, knížecí palác, kamenný kostel i mincovnu. Slavníkovci razí vlastní mince a jejich moc zasahuje rozsáhlé území.
Jejich postavení se přitom střetává se zájmy Přemyslovců, kteří upevňují svou vládu nad českými zeměmi.
Napětí zvyšuje také osud Slavníkova syna Vojtěcha, pražského biskupa, jenž se dostává do konfliktů s mocnými kvůli svým náboženským a mravním požadavkům. Když roku 995 přichází násilný konec Slavníkovců, nabízí se jednoduché vysvětlení:
Přemyslovci odstraňují nebezpečného soupeře. Jenže mezi historickou pravděpodobností a prokázanou skutečností zeje překvapivě velká mezera.
Kronikář vypráví, ale neprozrazuje všechno
Nejdramatičtější obraz událostí přináší Kosmas ve své Kronice české, kterou píše až více než sto let po masakru. Popisuje útočníky, kteří pronikají na Libici, zabíjejí muže i ženy a čtyři bratry svatého Vojtěcha vraždí spolu s jejich potomky před oltářem.
Hrad má zachvátit požár a vrazi odcházejí s krvavou kořistí. Jenže Kosmas není očitým svědkem a jeho vyprávění nese znaky středověkého morálního příběhu.
Starší svatovojtěšské legendy, vznikající už na přelomu 10. a 11. století, událostem časově stojí blíž, ani ony však neposkytují úplnou odpověď. Viníky označují obecně jako Čechy či zlomyslné protivníky. Konkrétní rozkaz Přemyslovců v nich doložen není.
Pozdější historici proto hledají také možnou roli rodu Vršovců. Ani tato verze ale není spolehlivě prokázaným vysvětlením. Kdo tedy vraždu nařídil? To zůstává jednou z největších otázek celého příběhu.
Záhada, kterou nevyřešily ani vykopávky
Největší překvapení přináší archeologie. Pokud na Libici skutečně dochází k rozsáhlému masakru a vypálení hradiště, měly by po něm zůstat výrazné stopy. Jenže archeologické výzkumy neposkytují jednoznačný důkaz katastrofy takového rozsahu.
Odborníci se navíc neshodují, zda lze některé změny ve vývoji hradiště spojit právě s rokem 995. Libice po této události nezaniká a nadále slouží jako správní centrum. Znamená to, že se žádný masakr nekoná? Ne nutně.
Násilný útok mohl být omezenější, než líčí pozdější kronikář, a archeologické nálezy nemusejí zachytit všechny jeho následky. Historici proto rozlišují mezi pravděpodobným jádrem příběhu a detaily, které se v průběhu staletí ustálily v českém dějepisectví.
Jisté je, že slavníkovská moc na Libici končí a české země se dále sjednocují pod přemyslovskou vládou. Zda šlo o promyšlenou likvidaci konkurenční dynastie, kdo přesně držel zbraně a jak krvavý byl skutečný rozsah útoku, však dodnes nelze s jistotou uzavřít.
