Říká se, že antika byla kolébkou lidstva. Navíc, starověcí myslitelé již z této pomyslné kolébky přemýšlivě hleděli tam nahoru, do vesmíru. Co tam viděli, jaké myšlenky jim při pohledu na hvězdnatou oblohu táhly hlavou?

Filozofické školy v antickém Řecku se nebránily spekulacím o možnostech mimozemského života. Již ve čtvrtém století před naším letopočtem jsou doloženy úvahy o tom, že ve vesmíru mohou žít bytosti podobné lidem.

Úvaha o pšeničném klasu

Filozofové Démokritos a Epikúros například dospěli k závěru, že vesmír vznikl jako důsledek srážky atomů. Podle nich bylo velmi pravděpodobné, že kdesi ve vesmíru existují i další obydlené světy. Pak zde byl ještě jistý Metrodorus z Lampascu, žák Epikúra. Metrodorus vyslovil originální myšlenku, jako  přirovnání použil pšeničný lán.

Prý existence našeho světa, jako jediného obydleného, odporuje pohledu na takový lán pšenice. Bylo by to stejné, jako by na tomto poli vyrostl pouze jeden jediný klas…

Astraios, posel z hvězd?

Našli bychom ve starověkém Řecku nějaký pramen, který by nás informoval o setkání antického člověka s mimozemšťanem? Mnozí jsou přesvědčeni, že popis blízkého setkání může obsahovat román z druhého století našeho letopočtu, jehož autorem byl Antonius Diogenes.

V románu je zmíněn chlapec jménem Astraios, v překladu doslova chlapec „z hvězd“. Dítě s mimořádnými schopnostmi bylo nalezeno opuštěné a hledící k obloze. V románu jej později vychovával sám filozof Pythagoras. Byl Astraios mimozemského původu?

Bylo cílem jeho pozemské mise předání znalostí lidstvu, které do vesmíru hledělo zkoumavýma očima již z antické kolébky? Ve světle toho mocného proudu znalostí, dovedností a myšlenek, které nám předala antika, by se chtělo souhlasně pokývat hlavou, co říkáte?!