Není radno se příliš zdržovat poblíž napajedla Wilga, které se nachází uprostřed ničeho v divočině australského Queenslandu. Uprostřed noci se tu totiž rozléhá naříkání a hlasitý jekot, co rve uši.

Ozývají se tu „výkřiky, při nichž tuhne krev v žilách a ďábelský jekot, který nepochází z tohoto světa,“ popisují podivný jev už v polovině 19. století. Vždycky to začne naříkáním, které nabírá na intenzitě, div že z toho neprasknou ušní bubínky, a pak zničehonic jekot zase ustane a pro změnu zavládne ohlušující ticho.

Špatné místo pro život

I původní obyvatelé se místu vyhýbají širokým obloukem, zvířata berou do zaječích, než aby se tu napili. Někdy v 90. letech 19. století si tu ale jeden muž zcela nerozumně, a navzdory pověsti tohoto místa, postaví skromnou boudu a nastěhuje se sem i s manželkou.

Brzy ale po návratu z noční směny najde manželku v slzách a psychicky na dně. Mezi záchvaty hysterického pláče povídá něco o jekotu, který se ozývá z napajedla. Muž tomu nevěří, ale když se její stav vytrvale zhoršuje, raději rozhodne, že se přestěhují.

Je to přízrak nebo sova?

Zhruba ve stejné době se u napajedla rozhodne tábořit partička skeptiků, kteří na paranormální jevy nevěří. Čekají do půlnoci, kdy má, alespoň podle duchařských povídaček, docházet k největšímu rejdění přízraků, ale nic se nestane.

Muži té noci uléhají s úsměvem zadostiučinění na tvářích – aby je krátce nato vzbudil nelidský jekot, který tak zesílí, že z toho div neohluchnou. Úsměv je tehdy rychle přejde.

Možných vysvětlení se během let objeví mnoho. Někdo tvrdí, že tu kdysi žila jedna žena, která se ale zbláznila a v zatemnění mysli zavraždila své dítě. Teď tu bloumá a vydává srdcervoucí jekot při vzpomínce na hrůzný čin.

Jiní jsou trochu víc při zemi a zvuk vysvětlují i nějakým podzemním kanálem, odkud „nářek“ zní, když tudy za vhodných podmínek proudí voda. A někdo zase má za to, že ty zvuky vydává obyčejná sova.