Námořník své ženě před odplutím věnuje černou kočku. Proč si počíná tak podivně? Pověrčiví mořští vlci byli přesvědčeni, že černá kočka jim zajistí ženinu věrnost. Majitelka takového zvířete totiž prý neměla poznat lásku.

Těžko říci, jestli tento rituál opravdu fungoval. Přesto by se určitě našla skupina lidí, která by hájila jeho účinnost. Mnohem známější jsou ovšem jiná a podstatně zlověstnější tvrzení o černých kočkách. Která k nim patří?

Mnoho lidí se domnívá, že víra v pověry k modernímu člověku nepatří. Málokdo však zůstane v klidu, když mu přes cestu přeběhne černá kočka. Někteří se bez váhání zastaví, obrátí zpět nebo alespoň pokřižují.

Jiní si odplivnou přes levé rameno či udělají krok stranou, aby „zlomili“ neviditelnou smůlu. Proč tolik reakcí na obyčejné zvíře? Kočka přece jen běží dál, aniž by tušila, jaký rozruch vyvolala.

Přesto se zdá, že právě tento okamžik dokáže spustit lavinu strachu, který má hluboké historické kořeny…

Ďábelské zvíře

„Na zápraží chalupy vdovy po lékárníkovi neustále sedá černá kočka,“ svěřuje se jedna sousedka druhé. Její společnice se pokřižuje. „O tom by se měl dozvědět kněz. To jistě sám ďábel hříšnou Zuzanu navštěvuje,“ usoudí.

Brzy pak vzplane hranice, na níž život nebohé vdovy skončí. Ve středověku vidí pověrčivý lid v černých kočkách vtělení samotného Satana a spojuje si je s čarodějnictvím.

Skrývá se snad v tomto přesvědčení základ dnešní pověry o tom, že černá kočka přes cestu nosí smůlu? Tato představa dodnes budí nevýslovnou hrůzu především v obyvatelích Latinské Ameriky.

Ti jdou dokonce tak daleko, že pokud jim černá kočka zkříží trasu, raději se vrátí domů! Někteří lidé ovšem věří, že zvíře s neblahou pověstí přivolává neštěstí jenom tehdy, pokud přeběhne zleva doprava.

Šťastná kočka anglického krále

Zatímco většina lidí si spojuje černou kočku se smůlou, anglický král Karel I. Stuart (1600 – 1649) se naopak domnívá, že mu tato kočkovitá šelma nosí štěstí. Svou černou kočku přikáže střežit jako oko v hlavě.

Když jeho oblíbenkyně roku 1647 zemře, král běduje: „Moje štěstí je nenávratně ztraceno.“ Jeho slova se do puntíku vyplní, protože hned následujícího dne Karel I. skončí ve vězení a o rok později je popraven.

Měl však na králův osud doopravdy vliv jeho domácí mazlíček? Nebo je všechno jenom dílem náhody, která nemá s jeho vlivem nic společného?