V severních Čechách se nachází budova, ve které se před desítkami let léčily děti nemocné tuberkulózou. Později se z této tzv. Tschinkelovy vily stala dětská psychiatrická léčebna.

Ta dnes straší nejen svou historií, ale i zvěstmi o temné energii, která v ní přebývá. Jaké experimenty zde probíhaly? A co se ve vile děje dnes?

Zborcené zdi, vymlácená okna a propadlá střecha. Tak dnes vypadá jedna z nejponuřejších budov na našem území.

Přitom původně, v 19. století, sloužila vila stojící v Dubí nedaleko Teplic jako krásné a moderní sídlo porcelánového magnáta Antona Tschinkela.

Během druhé světové války se však z ní stává škola a následně po válce ozdravovna pro děti s tuberkulózou. Už v té době si někteří lidé šeptají o temné atmosféře, která na tomto místě vládne. A není se čemu divit.

Pacienti mají zakázáno opouštět dům a přilehlou zahradu, a dům se tak stává pro mnohé doslova mučivým vězením!  Nejděsivější období ovšem začíná v roce 1957, kdy se z vily stává dětská psychiatrická léčebna.

V oknech přibývají mříže, některé části domu jsou zazděny. Proč byl nový dětský ústav už od počátku takovým postrachem?

Léčili i elektrickými šoky?

Spekuluje se o tom, že dětem bylo například podáváno LSD, které je za komunismu považovalo za možný lék na některé psychické poruchy. A třebaže většina lékařů dnes odmítá, že by to bylo možné, podle některých badatelů zde bylo podávání drog na denním pořádku!

A nejen to. Každodenní rutinou bylo tvrdé bití a údajně také elektrošoky.

„Mám takovou zasutou vzpomínku, že jsem tam ležel na nějakém lůžku, v ruce jakési gumové hračky a je to spojené s velkou bolestí, vzpomínkou na dost tvrdé vyšetřování,“ vzpomíná na svůj pobyt v Dubí český spisovatel Roman Szpuk (*1960) s tím, že postrachem léčebny byla hlavně řádová sestra Bonifáca.

Rozsah experimentů prováděných v Dubí je dodnes záhadou. Bývalé pacienty se dohledat nedaří a dokumentů je minimum. Většina totiž zmizela po roce 1989 z archivu. Byly snad záměrně zničeny, aby pravda nevyšla najevo?

Drží se tam negativní energie?

Historky o strašidelných zákoutích vily kolují mezi lidmi už od 50. let minulého století. I mnozí z těch, kteří dnes vyrazí do opuštěné vily, hovoří o temné atmosféře a energii neštěstí a utrpení, která v budově a nejbližším okolí zůstala.

„Ještě nikdy nikde jsem necítila tolik bolesti, strachu, zoufalství a utrpení pohromadě jako tady,“ napsala kupříkladu Gabriela Václavková, členka jednoho týmu lovců duchů z východních Čech.

Podrobnějšímu popsání případných paranormálních jevů se ovšem bývalá léčebna v Dubí zatím vyhýbá. Řada týmů se tam teprve chystá a jiné zase tvrdí, že tam žádní duchové ani jiné entity ve skutečnosti nejsou.

Může být v případě Dubí všechno jen dílem atmosféry a fantazie? Ať už je to jakkoliv, faktem je, že historie budovy je sama o sobě dost děsivá.