9. srpna 1969: V Los Angeles probíhá vražedné běsnění satanistického gangu vedeného Charlesem Mansonem, při němž umírá i těhotná herečka Sharon Tate.
Domů     Záhady historie
Děsivé tajemství Aztéků odhaleno!
Lenka Kospertová
od Lenka Kospertová 14.5.2018
3.6tis
563
SDÍLENÍ
3.6tis
ZOBRAZENÍ

Nově objevená věž zcela mění pohled na rituály starých Aztéků. Byla totiž vybudována z více než 650 lebek, a to, podle archeologů,i z dětských a ženských! Dosud se přitom myslelo, že takto obřadně byly vršeny pouze lebky poražených nepřátelských bojovníků.

Zmíněná věž byla nalezena pod povrchem centrální části metropole Mexiko, a to v místech, kde kdysi stálo hlavní město aztécké říše Tenochtitlán. Konkrétně se nacházela poblíž někdejšího hlavního aztéckého chrámu (dnes zde stojí katedrála).

Lebky, na jejichž odkrývání pracovali archeologové společně s dalšími vědci více než dva roky, zde ležely pět století.

DĚTI A ŽENY DO VÁLEK NECHODÍ

Vědci dosud napočítali 676 lebek. Předpokládají ale, že než se dostanou k základům věže, odkryjí jich ještě další desítky či stovky. Podrobný pohled na ně je přitom velmi překvapil. Lebky totiž nepatřily jen mužům-bojovníkům, ale i ženám a dětem!

„Očekávali jsme jen muže, hlavně mladé muže, kteří bývají bojovníky, protože o ženách a dětech si zkrátka nemyslíte, že by šly do války,“ uvedl antropolog Rodrigo Bolaňos. „Děje se něco, o čem nemáme žádné záznamy, a je to vážně nová věc,“ dodal. Komu tedy lebky patřily?

Lebky patřily nejen mužů, ale i ženám a dětem.

NAD AZTÉCKOU KRUTOSTÍ ŽASLI I ŠPANĚLŠTÍ DOBYVATELÉ

Je velmi pravděpodobné, že lebky patřily obětem náboženských rituálů. Ty byly u všech pohanských národů zcela běžné, jenže Aztékové v nich doslova vynikali. Vždyť nad jejich krutostí dokonce žasli i Španělé, kteří v 1.

polovině 16. století Mexiko dobyli a kteří sami nebyli žádnými mírumilovnými misionáři. Aztékové při rituálech většinou neobětovali jednoho či dva nešťastníky, jako to dělávaly jiné kultury. Milovali doslova hromadné krvavé lázně, což potvrzují i archeologické nálezy.

STAŽENÍ Z KŮŽE I GLADIÁTORSKÉ ZÁPASY

Systém obětování měli Aztékové velmi promyšlený. Řídil se složitým aztéckým kalendářem a každý bůh měl jeden nebo více chrámů a skupinu kněží, kteří se věnovali jeho uctívání. Způsob, jakým byly lidské oběti posílány na onen svět, se lišil.

Vždy záleželo na příležitosti, při které bylo obětováno, a na bohu, kterému byla oběť určena. Až do nálezu věže z lebek byli přitom vědci přesvědčeni o tom, že tímto způsobem umírali zejména váleční zajatci nebo otroci.

Těm pak obvykle bývalo zaživa vyrváno srdce z těla a následně uťata hlava. Méně významní zajatci se mohli dočkat stažení kůže z těla. (Děsivé je, že kůže popravených byla velmi žádaná mezi aztéckými válečníky.

Čerstvě staženou ji u sebe nosili asi dvacet dnů a zároveň při tom drželi posvátný půst.) Jiní zajatci či otroci zase mohli být vysláni do jakéhosi gladiátorského zápasu, v němž ale šanci na vítězství měli opravdu pramalou.

20 000 OBĚTÍ NOVÉHO CHRÁMU

Masový charakter aztéckých krvavých rituálů dokládá třeba čin jednoho z nejslavnějších aztéckých vojevůdců Tizoca. Ten se totiž v roce 1478 k povstalcům v jedné z podřízených provincií zachoval tak, že jich do Tenochtitlánu nechal přivléct asi 20 000 a všechny je pak, jednoho po druhém, nechal obětovat při zasvěcování tamějšího nového chrámu.

Rituály Aztéků byly velmi kruté.

ÚNIK Z PEKELNÝCH MUK

Zajímavé je, že navzdory ohromné krutosti rituálů mnozí Aztékové po takovéto smrti doslova toužili. Souviselo to totiž s jejich chmurnými představami o posmrtném životě. V tom si totiž měli projít několika stupni pekelných muk.

Uniknout této cestě potom mohli jen válečníci padlí v boji, ženy, které zemřely při porodu, oběti živelných pohrom nebo právě rituální oběti. Poněvadž ale krutost vládnoucí aztécké vrstvy postupně přerůstala v naprosto nepředstavitelnou touhu po krvavých jatkách, nelze se divit, že se řada Aztéků postupně přidávala na stranu španělských dobyvatelů.

PROČ SE OBĚTOVALA LIDSKÁ SRDCE?

Aztékové věřili, že vesmír funguje na principu střídání dvou období, řádu a zmaru, a že Slunce jednoho dne zanikne. Proto pro ně bylo důležité ho každodenně vyživovat, aby vždy ráno mělo sílu prorazit noc.

Kvůli tomu mu pak obětovali lidská srdce, protože v nich, dle jejich víry, sídlila životní energie, tzv. tona.

SOCHA BOHA POKROPENÁ KRVÍ

Tyto, z pohledu Aztéků nejvyšší, rituály se pak zpravidla konaly na vrcholcích pyramid a měli je na starosti tzv. kněží ohně. Každý kněz míval k ruce čtyři pomocníky, údajně s vlasy slepenými krví, kteří oběť, ležící na vypouklém kameni, drželi za ruce a nohy.

Kněz nejprve obsidiánovým nožem rozřízl oběti pod posledním žebrem hruď a vytrhl odsud ještě pulzující srdce. Vytékající krví pak pokropil sochu uctívaného boha.

CO DLUŽÍME BOHŮM?

Tyto obřady se většinou děly při slavnostech Slunce. Zraňovali se přitom při nich i ostatní lidé, protože chtěli božstvu obětovat i svou krev. Věřili totiž, že když bohové tvořili lidstvo, sami přitom svou krev prolévali, a tak jsou lidé nyní jejich dlužníky.

Lidská krev byla nicméně významná ve všech mezoamerických náboženstvích a kulturách a byla tou nejcennější látkou, kterou mohl člověk bohům obětovat. To je pak také základní podstata všeho toho krveprolití, které bylo Aztéky považováno za správné a žádoucí.

PLÁČ DĚTÍ PŘIVOLÁ DĚŠŤ

Vraťme se ale k nálezu věže z lebek. I když je velice překvapivý (nikdy předtím nebyl nález dětských a ženských lebek tak početný), víme, že minimálně k dětským obětem občas docházelo. Malé děti se totiž v dobách sucha obětovaly bohu deště Tlalokovi, protože jejich pláč měl přivolávat déšť.

Děti přitom samozřejmě nebývaly vybírány z řad válečných zajatců, ale jednalo se o běžné aztécké děti. Musely však splňovat dvě podmínky: musely být narozené v době zasvěcené bohu deště a musely mít dvě kadeře vlasů vyčnívající z účesu. Tlalocovi byla zasvěcena svatyně na vrcholu pyramidy Hlavního chrámu v Tenochtitlánu (vedle svatyně dalšího důležitého aztéckého boha Huitzilopochtliho).

KREV DĚVČÁTKA STÉKÁ DO VODY 

Když pak tedy bylo potřeba, vyhlásili kněží požadavek na odkoupení takového dítěte, a to za vysokou odměnu. Vybrané dítě bylo položeno na nosítka a v doprovodu slavnostního průvodu vyneseno na horu Tlaloc.

Na vrcholu mu pak podřízli hrdlo. Čím více dítě předtím plakalo, tím lépe. Před Velkým chrámem na hoře navíc čekalo malé děvčátko, oblečené v Tlalokově modrém šatu. I tomu pak, po vykonání první oběti, kněží podřízli hrdlo.

Krev nechali stékat do vody, do níž později hodili celé tělo. Jen při zasvěcování tenochtitlánského chrámu svým životem.

Foto: Shutterstock.com, wikimedia.org
Lokalita:
reklama
Související články
od Michaela Holubová 8.8.2022 784
Hájem plným stromů a květin se prochází dívka. Z nenadání se ozve hlas. Promlouvá přímo k ní. Ve chvíli, kdy pohlédne do koruny stromu, pochopí. Jde o hada.     Svádí ji k ochutnání zakázaného ovoce ze stromu uprostřed zahrady. Děvče se jeho nabídkám brání. Má obavy ze smrti, která je se sladkými plody spojována. […]
od Pavel Polcar 8.8.2022 1.2tis
Ostrov McNabs v přístavu Halifax je dnes krásnou přírodní rezervací, ale ve své historii měl řadu zvěrstev, které vedly k pověstem o přízracích strašících jeho písečné pláže a bujné parky. McNabs byl v roce 1866 použit k přepravě nákladu britských cholerou trpících, z nichž mnozí zemřeli a skončili pohřbeni v hromadných hrobech na ostrově. Mrtví […]
od Pavel Polcar 7.8.2022 2.2tis
Odlehlá vesnice Kisiljevo je domovem pro méně než 800 obyvatel – a jeden strašidelný příběh o upírech. V roce 1725 zemřel obyvatel jménem Petar Plogojowitz a v následujících osmi dnech došlo k devíti úmrtím. Vrahem je mrtvola Devět zemřelých na smrtelné posteli řeklo, že je napadla Plogojowitzova mrtvola. Kněží a úředníci se shromáždili do Kisiljeva, […]
od Mirek Brát 6.8.2022 2.9tis
Kamikaze bylo jméno legendárního tajfunu, který ve třináctém století údajně hned dvakrát rozmetal mongolskou flotilu a zachránil Japonsko před invazí. Byla to jen legenda, nebo takový tajfun opravdu v minulosti vznikl? Jméno božské bouře bylo ve druhé světové válce propagandisticky využito v zoufalé snaze japonského císařství odvrátit vojenskou porážku. Sebevražedné útoky pilotů měly být právě tím božským […]
od Mirek Brát 5.8.2022 2.9tis
Křížové výpravy do Svaté země nebyly jen prostou vojenskou akcí. Jejich účastníci se dostávali do kontaktu s poznatky jiného civilizačního okruhu. Z křížových výprav si tak rytíři mohli přivézt nejen kořist hmotnou, ale i bohatství představované nově nabytými vědomostmi. Jedna stopa vede i do Českého ráje. Místem, kde bychom možná narazili i na stopy křížových výprav, je […]