Mykénský král Eurystheus se klepe strachy. „Vrať tu bestii, odkud jsi ji vzal a už mi nikdy nechoď na oči,“ křičí přes zavřené dveře na Hérakla, jemuž u nohou sedí děsivý pes Kerberos. 

Pro toho si bájný rek musel dojít až do podsvětí, aby tak splnil králův úkol. Neměl to však vůbec lehké. Vládce říše mrtvých Hádes si totiž stanovil jednu podmínku. Hérakles musel šelmu zkrotit vlastníma rukama.

To se mu nakonec podařilo, a tak si zvíře, jež údajně chrání vstup do podsvětí, na pár dní půjčil. Když však psa přivede do Mykén, zdejší král je spíš vystrašený než nadšený. Aby ne, Kerberos měl totiž podle legend tři hlavy, dračí ohon a lví drápy. 

Je to polycefalie?

„Šlo o psa, který měl dvě štěňata, jež se od něj nehnula na krok,“ pokouší se o vysvětlení už ve starověku jeden z řeckých filozofů. Příliš pravděpodobné to sice nezní, v přírodě se však čas od času s vícehlavými zvířaty skutečně setkáváme.

Jde o výsledek špatného oddělení jednovaječných dvojčat, takzvanou polycefalii. 

Co napovídá sanskrt?

Ta však nevysvětluje další zvláštní rysy pekelného hlídače. Možná tak o psa vůbec nešlo. Podle lingvistů totiž Řekové převzali slovo Kerberos ze sanskrtu (jeden z nejstarších jazyků–pozn. red.), v němž znamenalo „skvrnitý“.

Šelmami, jež jsou psům velmi podobné, jsou přitom hyeny, jejichž srst je pokryta tmavými skvrnami. Hyeny jsou navíc mimořádně šeredné, mají velmi silný chrup a jejich vytí připomíná chechtání.

Většinu dne pak prožijí v podzemních norách, které si samy hrabou, nebo v jeskyních. Že by se tedy za Kerberem skrývala nějaká obzvlášť ohavná hyena?