Severní Amerikou a západní Evropou koluje legenda o vyvolávání pomstychtivého přízraku ženy. Podle pověstí se jedná o zohavenou postavu, která se o půlnoci zjevuje v odrazu zrcadla. Říká se jí Krvavá Mary a prý není radno si s ní zahrávat…
Je půlnoc a schodiště jemně osvětluje měsíc. Desetiletá dívenka se ještě jednou otočí a pohlédne na své kamarádky. Povzbudivými slovy jí dodávají odvahu. Se svíčkou v ruce proto vykročí směrem vzhůru, do koupelny. Zde se postaví před zrcadlo a třikrát za sebou zašeptá:
„Bloody Mary. Bloody Mary. Bloody Mary.“ (v překladu Krvavá Mary).
Netrpělivě přešlapuje na místě, ale nic se neděje. Když náhle místností prosviští mrazivý vánek, plamínek zhasne a zrcadlo se zamlží. V jeho odrazu se zjeví postava zohavené a zkrvavené ženštiny. Krvavá Mary přišla! Po dívence teď natahuje svůj ohavný pařát…
Hra se zrcadlem
Příběhů o vyvolávání Krvavé Mary koluje po Severní Americe a západní Evropě mnoho. Dokáže je vyprávět téměř každé děvče nebo chlapec. O co se jedná? V Encyklopedii amerického folklóru tento fenomén vysvětluje americká spisovatelka Linda S. Watts:
„Bloody Mary známá také jako Mary Worth nebo Mary Jane, je zjevení, jehož příchod se dospívající snaží přivolat prostřednictvím speciálního rituálu se zrcadlem.“ Může se jim něco takového podařit?
Zabil jsem tvé dítě!
Ve většině případů obřad zahrnuje příchod do tmavé místnosti, zírání do zrcadla a opakování jména Krvavé Mary (nejlépe v angličtině, tedy „Bloody Mary“).
Říká se, že rituál zafunguje lépe, pokud při něm překřížíte prsty nebo zvoláte: „Zabil jsem tvoje dítě“.
Kým Krvavá Mary ve skutečnosti je? Podle jedné varianty má být opuštěnou nevěstou. Kolují ale i historky, které říkají, že má podobu znetvořené ženy nebo bezhlavého monstra. Podle jiné z verzí jde zase o matku, která přišla o své dítě.
V každém případě je to prý bytost krutá a pomstychtivá! Co stojí za příběhy o tomto přízraku?
Panovnice potřísněné krví
Původ legendy o Krvavé Mary není jasný. Podle současné kanadské publicistky Barbary Mikkelson může být spojená s královnou Anglie a Irska Marií I. Tudorovnou (1516–1558).
Se svými oponenty totiž měla zacházet neobyčejně krutě a brutálně. Navíc se u ní objevují i zprávy o potratech a falešných těhotenstvích!
Americký folklorista Alan Dundes (1934–2005) zase k případu vztahuje jméno francouzské a skotské vladařky Marie Stuartovny (1542-1587):
„Mary s trupem bez hlavy v některých verzích příběhu může odkazovat na Marii Stuartovnu, která byla popravena na rozkaz královny Alžběty (královna Anglie a Irska žijící v letech 1533-1603 ).“
Znamená to snad, že se během vyvolávání Krvavé Mary zjevují duchové mrtvých panovnic?
Atmosféra strachu
Vztah mezi krvelačným přízrakem a osudem královen je možná pouze náhodný. Zprávy o vyvolávání Krvavé Mary se totiž objevují až od 60. let 20. století.
Kanadská spisovatelka a profesorka na univerzitě v Albertě Gail de Vos navíc uvádí, že pozorování Krvavé Mary může být druhem optické iluze, která vzniká vlivem tmavého prostředí a atmosféry strachu:
„Ve skutečnosti nejspíš [lidé] vidí siluetu své vlastní hlavy nebo odlesky barvy, které mohou vyvolávat pocit zahlédnutí ducha.“
Rozhodnutí o reálnosti příběhu tak není jednoduché. Zdá se, že je k němu potřeba především notná dávka odvahy, potemnělá místnost a zrcadlo. Může se v něm děsivý přízrak někdy skutečně zjevit?
