Pověsti o skinwalkerech neboli měničích jsou známé z indiánských legend a mýtů amerického kmene Navaho. Samotná vyprávění jsou opředena mnoha tajemstvími a mezi širokou veřejnost se dostala až v nedávné době, neboť příslušníci kmene o nich mluví neradi.
Nazývají je Yee naaldlooshii a chovají k nim obrovský respekt spojený se strachem. Co jsou tito tvorové zač?
Podle tradic je skinwalker čaroděj či šaman, který je schopen měnit svou podobou i tvar a zároveň s tím také převzít podstatu tvora, v něhož se mění. Své nadpřirozené schopnosti prý čaroděj získá porušením kulturních tabu, například vraždou příbuzného.
Některé legendy pak vyprávějí o tom, že tímto prohřeškem na sebe sešle trest a stane se nestvůrou navěky odsouzenou bloudit světem, strašit lidi a krást dobytek. Jiné tvrdí, že si skinwalker potřebuje obléct kůži daného tvora, aby se mohl proměnit. Může být něco takového skutečné?
Vzhled a schopnosti
Skinwalkeři bývají popisováni jako chlupaté bytosti s černými nebo šedými vlasy, načervenalýma očima a nepřirozeně dlouhými pažemi. Šíří kolem sebe údajně neuvěřitelný zápach a jejich tvář postrádá konkrétní rysy.
Dosahují výšky v rozmezí 1-1,8 metru, pohybují se po čtyřech nebo po dvou, jsou nebývale rychlí a oplývají obrovskou silou.
Říká se, že mluví vlastním jazykem, který připomíná lidskou řeč, avšak nikdo jiný jí nerozumí, a své oběti k sobě někdy lákají tak, že pláčou jako miminka. Nejčastěji na sebe berou podobu vlka, kojota, medvěda, koček a psů.
Centrum dění: Wisconsin
Lavina se strhla v roce 1991, kdy jedna mladá žena popsala své setkání: „Jela jsem po Bray Road, když jsem ucítila náraz, až jedna z pneumatik uskočila na chodník. Zastavila jsem a zahleděla se do tmy. Pak jsem uviděla, jak se ke mně řítí obrovská postava.
Byla chlupatá a měla vážně velkou hruď.“ Žena začne couvat a snaží se z místa ujet. Tvora to ale neodradí: „Skočil mi na kufr, ale byl mokrý, a tak mu podjely nohy a sklouzl dolů.“ Ženě se nakonec podaří bezpečně uniknout. Ovšem její vyprávění se dostane mezi lidi a přiměje vystoupit i další svědky.
Jiná pozorování
Svůj zážitek z Bray Road popisuje také jistá Loraine Endrizzi. Stal se jí o dva roky dříve. Podivný tvor prý seděl u krajnice a zíral na ni, když projížděla kolem. „Mělo to velké tesáky a špičaté uši. Tvář byla vlčí, dlouhá a protáhlá.
Oči tomu zářily, i když na ně nedopadalo světlo. Připomínalo to zvíře i člověka zároveň. Dlouhé, svalnaté lidské paže porostlé srstí a nohy, jako kdyby klečel člověk,“ vypráví místní reportérce Scarlett Sankey.
Dokud Loraine v knihovně neobjeví ilustraci vlkodlaka, netuší, k čemu tvora přirovnat. Farmář Scott Bray zase podává zvláštní popis nadmíru velikého, rychle se pohybujícího psa s mohutnou hrudí, který prchá nejen po čtyřech, ale zdá se, že místy i po dvou.
Nechvalně proslulý je také Ranč Skinwalker v Utahu. Již od 17. století jsou zde hlášeny podivné úkazy, například v podobě objevujících se létajících světel, která bývají spojována s UFO. Kromě jiného se tu prý vyskytují zvláštní tvorové.
Připomínají vlky, jsou extrémně rychlí, obrovití, mají lidské oči, nezraní je ani kulka z pistole, napadají dobytek a nebojí se lidí. Také z nich údajně
vyzařuje jistá inteligence. Je na těchto bytostech alespoň zrnko pravdy? Co jsou skutečně zač – obyčejní šprýmaři, nebo v Americe skutečně ožívají staré legendy?
Existují vlkodlaci?
Vlkodlak je bájná bytost z evropského folklóru. Jedná se o člověka, který se mění ve vlka a útočí na všechno živé, co mu zkříží cestu. Za proměnu prý může kletba, okolnosti okolo narození nebo pokousání jiným vlkodlakem.
Mohutné chlupaté zvíře se svítícíma červenýma očima v okolí Flixtonu u pobřeží Severního Yorkshiru napadá ovce, místní obyvatele i pocestné a na hřbitově požírá čerstvě zakopané mrtvoly. Zprávy o něm prý sahají až do 9. století.
Známý je také případ z francouzské provincie Gévaudan na jihu země, kde má v 18. století řádit krvelačný netvor.
Oběti jsou nacházeny s oddělenou hlavou a vyvrženým břichem, vždy jim chybí játra a jejich počet postupem času vzroste na 200! Může snad na slavných legendách být něco pravdy?
