Podle přesvědčení rozšířeného zejména mezi parapsychology jsou děti citlivější vůči všemožným paranormálním jevům. Dokáží například vidět duchy a jiné nehmotné entity, což často děsí nejen je, ale i jejich rodiče.

Setkání, které v dětství prožila dnes již dospělá Diane Davis, je ale jiné než ta ostatní.

Setkání s nadpřirozenou entitou, které popsala dnes již dospělá Američanka Diane Davis, je jiné než většina ostatních. V tomto případě je to totiž malé děvčátko, kdo si chce hrát, a strašidelná temná postava je tím, kdo se nakonec dává na útěk.

Navíc se zdá, že v porovnání s jinými přízraky je ten, na kterého Diane narazila, zcela neškodný. Vše začíná před lety v Pensylvánii, kde si tehdy tříletá Diane hraje na dvorku u domu své tety, zatímco ostatní členové rodiny sedí uvnitř.

Jde o bezpečnou oblast, takže se dospělí nemusejí obávat nechat malé děti o samotě prozkoumávat své okolí. V jeden okamžik si děvčátko všimne, že opodál stojí jakási zvláštní stínová postava a zvědavě ji při hraní pozoruje.

Že by snad přítomnost dítěte přitáhla pozornost nehmotné bytosti přebývající v okolí? Zvědavost ale podle všeho panuje na obou stranách.

DUCH NA ÚTĚKU

Tříleté děvčátko se bytostí zjevně necítí nijak ohroženo a nejspíš si ve své dětské nevinnosti ani neuvědomuje, že by se mělo bát. Rozhodne se proto zvláštní entitu prozkoumat zblízka. „Ta bytost se na mě dívala, a když jsem ji zaznamenala, zdálo se, že se mě bojí,“ vzpomíná Diane.

Ta se vzápětí pokusí přiblížit, což se ale záhadné bytosti zjevně nelíbí a dá se na ústup. Diane se však nevzdává a rozeběhne za ní. „Počkej, počkej. Vše je v pořádku. Kdo jsi? Chceš si hrát?“ křičí přitom.

Přízrak pronásledovaný malou předškolačkou před ní začíná prchat, proběhne mezi stromy na zahradě, skrz plot a nakonec zmizí. Diane si je dodnes jistá, že to, co viděla, bylo skutečné. Netuší však, zda tehdy narazila na ducha či snad bytost z jiné dimenze.

Jak si tato dětská pozorování můžeme vykládat? Stojí za vším dosud stále poněkud tajemný mozek, který se možná ještě nenaučil rozlišovat fantazii od reality, nebo mohou děti skutečně proniknout do části světa, kterou dospělí už nevidí?