Nacházíme se v roce 1996 v Libanonu. Dvanáctiletá dívka Hasnah Mohamed Meselmani je na cestě domů ze školy. Náhle něco ucítí v oku. Prvotní domněnka, že se jedná o obyčejnou slzu se mění ve chvíli, kdy dívka svírá v ruce kousek křišťálu!

Překvapené děvče utíká domů, kde překvapeným rodičům vylíčí celou událost. Ti nelení a berou dívku k doktorovi. Ani ten však netuší, jak je něco podobného možné. O vyplakávání krvavých slz už v té době nějaké informace byly, ale slzy z křišťálu? Pro svět medicíny úplná novinka.

Celý jev je o to zvláštnější, že jsou kousky křišťálu z dívčina oka velice ostré a přesto dívku nikdy nezraní.

Není proto divu, že se případ okamžitě dostává mezi lidi a zcela mu propadnou bezradní lékaři, novináři, náboženští představitelé i celosvětová veřejnost.

Dívka tráví v nemocnici celé týdny, během kterých je vystavována celé řadě vyšetření. A nic. Ani ty nejšpičkovější odborníci v oblasti neví, jak je něco podobného možné. Nemalá publicita začíná dívčině rodině vynášet nemalé peníze.

O to silnější je pak kritika některých skeptiků, že se bezpochyby jedná o podvod. Jenže to by museli mít nějaký důkaz. Jen stěží si lze představit, jak si dívka vkládá ostré kusy křišťálů do očí tak, aby je mohla následně „vyplakat“.

Postupem času začíná vítězit teorie, podle které jde o náboženský zázrak, což podpoří i sama dívka svou výpovědí, podle které se s ní setkal Posel boží. „Jedné noci jsem zaslechla klepání na okno.

Přešla jsem k němu a venku jsem spatřila bílého jezdce na bílém koni, jehož obličej halilo plátno.“ Tato postava jí prý navštívila opakovaně a nejednou ji varovala před hrozícími nebezpečími.

Je tedy dívčin křišťálový pláč skutečné božským znamením? Nebo se jedná jen o nějakou dosud neznámou nemoc?