Příběhy o ní se vyskytují ve Francii, v Irsku, Polsku, na Balkáně i u nás. Nejčastěji však zmínky o tomto tajuplném jevu najdeme v ústních i písemných pramenech na území Německa. Co je zač tzv. divoká honba?
Zjevení skupiny démonických bytostí či přízraků, které se prohání po obloze či po zemi, a přitom děsí či dokonce napadají vše, co jim přijde do cesty. Tak bývá popisován jev známý jako divoký hon či divoká honba.
Někteří lidé věří, že jde o skupinu lovců, kteří zahynuli při lovu a nyní se jako prokleté duše zjevují lidem, další zase tvrdí, že za vším je celá armáda vojáků, kteří jsou kvůli svým zlým skutkům odsouzeni k věčnému utrpení v podobě nekonečných bitev.
Původ této fascinující pověsti je nejasný a sahá patrně do nejstarších germánských dob. První potvrzené písemné zmínky o víře v přízračnou divokou honbu pak pochází z 12. století. Tehdejší prameny popisují prokletou Honbu složenou z různých bytostí vedených jakýmsi králem Herlechinem či Herlem. Může být za tímto pozoruhodným mýtem nějaký opravdový jev či úkaz?
ŘADA SVĚDKŮ
Patrně nejslavnější svědectví o pozorování této děsivé skupiny přízraků pochází z roku 1706 a najdeme ho v záznamech písaře saského kurfiřta a polského krále Augusta II. (1670–1733). Jistý Benjamin Müller se jednoho jara vracel domů z města Dörfelu, když v tom spatřil zvláštní mrak, který se vzápětí proměnil v nebeské jezdce.
„Nejprve byli tři, ovšem pak se objevilo obrovské vojsko, které prý čítalo mnoho tisíc mužů. Bojovníci se postavili proti sobě a začali mezi sebou asi dvouhodinovou bitu,“ vypráví legendu český záhadolog Libor Čermák, který upozorňuje, že svědků události bylo hned několik.
Podobných záznamů lze navíc v německých historických pramenech najít celou řadu. Je jich tolik, že především na venkově je víra v existenci divoké honby stále velmi rozšířená a existují i zprávy, že se snahou přivolat tyto duchy zabývali i někteří okultisté.
Je za vším něco nadpřirozeného? Nebo je za vším jen obyčejná fata morgána?
